Min-noc

Na starém světě se Gwali usídlili v městečku v severní části kontinentu, které pojmenovali Mín-Nóc. Část obyvatelstva žila v městečku, část osidlovala přilehlé doly, které považovala za posvátné.

Na novém světě založili Gwali kolonii na samotném jihu. Své osadě nechali starý název, jen zkrátily samohlásky na Min-Noc. Pro většinu ostatních ras zůstal Minokem jako na starém světě.

Nynější Min-Noc se rozkládá na mořském pobřeží, v širokém zálivu, ke kterému se sbíhají dva horské masivy. Severní a Jižní min-nocké hory, jak jsou zvány, dlouho běží vedle sebe a mezi nimi je jen úzký prostor. Před zálivem se však rozestupují a Severní hory se stáčejí k severozápadu a Jižní k jihu a pak k západu. Vzniká tak široká a zčásti zalesněná rovinatá krajina s malým jezírkem poblíž Severních hor. Tam založili uprchlíci ze starého světa první osadu, na jejímž místě postupně vyrostlo město.

Severní min-nocké hory se svým severním koncem téměř dotýkají moře a nechávají mezi skalami a vodou jen pár kroků rovného terénu. Po té ubíhají k východu, zatímco mořské pobřeží se stáčí k jihu. Ubíhají zvolna východním směrem, až se téměř setkávají s Jižními min-nockými horami a vytvářejí tak úzkou soutěsku. Za poslední výspou Jižních hor se lámou na jihovýchod. V tomto ohybu nalezli Gwali jeskyni či důl, ve kterém začali těžit kovy. Tato jeskyně prochází pod mohutným pohořím a ústí v zaříznutém údolí na východní straně hor. Kousek za ní ze Severních hor vybíhá k jihozápadu směřující rameno a Severní hory, které se však v tuto chvíli nachází jižněji než hory Jižní, se tak opět přibližují na dosah Jižním. Rameno spadne do nížiny dříve, než se setkají, a na konci tohoto ramene se nachází lávové jezírko, obývané ohnivým živlem. Proto se tato výspa Severních hor nazývá Ohnivé pohoří. Na sever od lávového jezírka se nachází měsíční brána, nazývaná Skalní.

Severní hory se na východ od lávového jezírka stáčejí na západ a dostávají název Vzdálené hory. Ubíhají téměř v přímce na západ a mezi nimi a Jižním oceánem ponechávají pruh zelené země, zvaný Vzdálené pobřeží a obývaný mnoha nepřátelsky laděnými národy humanoidů. Na západním konci Vzdálených hor je úzká soutěska směřující do masivu, ve které sídlí národ uctívačů draků.

Na severní straně Vzdálených hor se z nich odděluje masiv Jižních min-nockých hor. Jižní hory se dlouho drží poblíž mateřského pohoří a vytváří tak na jižních svazích úzké a dlouhé údolí. V místě, kde se setkávají Vzdálené hory a Jižní min-nocké hory se nachází jeskyně obývaná rasou Juků. Na severní straně nechávají poměrně široký pruh rovinaté země, zarostlý min-nockými lesy. U lávového jezírka se Jižní hory stáčejí na sever a pak na východ a vkliňují se mezi Ohnivé pohoří a masiv Severních hor.

Min-Nocký záliv je jen malou částí hlubšího zálivu, který se z Jižního oceánu odděluje poblíž sídla uctívačů draků. Sleduje potom severní svahy Vzdálených hor a lesnaté roviny na úbočí Jižních min-nockých hor. Před velikány Severních min-nockých hor se stáčí na severozápad a omílá břehy u hostince na rozcestí a poloostrova, na němž založili fareové svou první osadu, než se přestěhovali do Nelya Irin, a kde nyní vystavěli pevnost orkové. Podél jeho východního pobřeží, kde leží Min-Noc, vede cesta, směřující k hostinci Na Rozcestí. Tam se setkává s cestou spěchající ze západu z poloostrova a z divokých krajů a s cestou vedoucí z Merhaby, která spěchá podél Severních hor od východu. Min-nocká cesta pokračuje dál na sever k Nelya Irin.

Poutník přicházející k Min-Nocu od hostince na rozcestí projde úžinou mezi mořem a horami a před ním se rozevře rovinatá pláň posetá domky. Přímo před ním se tyčí hostinec a domek obchodníků. Mezi nimi zůstává volný prostor, po kterém se prochází stájnice Calla a na kterém se scházejí domácí i návštěvníci ze všech koutů světa. Pokud projde přes náves dál, dojde k malému kamennému domku, ve kterém ho přivítá usměvavá bankéřka Arcadie. Z oken banky zahlédne odraz slunečního paprsku. Když projde kolem prvních domků min-nockých obyvatel, spatří malé jezírko na jehož poklidné hladině se zrcadlí mohutní velikáni Severních hor. Jezírko je napájeno bystrým potůčkem, prýštícím opodál přímo ze skály. V jeho toku je ostrov, na jehož půdě smí stanout pouze ten, kdo je rasy Gwali. Potůček je lemován rákosem a sítinami, jeho hudba je uspávající. Poblíž jeho pramene je brod, ke kterému by poutník došel, kdyby pokračoval podél skály kolem stanu věhlasné min-nocké léčitelky June. Za brodem stojí další domky a za nimi již dýchá divočina lesů šeptajících o měsíční bráně.

Vyplaší rodinku králíků a zamíří k jihu. Projde mezi dvěma domky a ptačí zpěv ho přivítá v lese. Po pár krocích mine stádo vysoké a když stočí své kroky k západu, potká i brloh páru černých medvědů. Vyjde ven z lese na úzký pruh trávy a znovu ho obemkne náruč lesa a zpět ptáků ve větvích. Samíří-li na sever, zpět do města, uvítá ho věžička jako tichá po hrůžka těm, kteří přišli s nevlídnými úmysly. Za ní se rozkládá budova městské radnice a pokud kolem ní projde podél lesa, dorazí k min-nockému ohni. Plameny olizují dříví a šlehají k nebi, ať už svítí slunce či padá déšť.

Autor: Melisilme