Hagart

Také ostatní členové pátrací skupiny dorazili ke svým panovníkům. Všichni vypověděli, že ve směru jejich pátrání nebylo nic než sníh, skály a led. Tudíž nic zajímavého. Prozradili ale také, že Zorai jedné noci někam zmizel a vrátil se před svítáním zjevně spokojen… Když ostatní panovníci viděli jak Zoraiský šaman shání tolik věcí tak jim došlo, že jejich zvědům něco uniklo. Jeden po druhém navštěvovali šamana aby něco vyzvěděli. Ten je ale odbýval s tím, že má moc práce pro svého boha a říkal jim ať přijdou později. O měsíc později už bylo všem v táboře jasné, že Zorai se někam stěhují. Avšak nikdo kromě panovníků nevěděl s určitostí kterým směrem se vydají a kde se tedy usadí. Šaman večer před odchodem z tábora navštívil radu vůdců a do předložené hrubé mapy nového světa zakreslil velký kruh. „Tohle je naše domovské území, tak vám radím neusazovat se poblíž…“ po těchto slovech šaman vyšel z poradního stanu a nechal za sebou stát omráčené panovníky, kterým se v očích zračila jasná otázka – Jak tam chce přežít?!?! – která však zůstala nezodpovězena.

Zvěd se právě snažil dostat přes další závěj, když zahlédl slibovanou osadu. Zvýšil své úsilí a přidal do kroku. Při pohledu zpět zahlédl dlouhý průvod vlekoucí několik těžce naložených saní. Otočil se zpět a soustředil se na svůj úkol. Musí se do té vesnice dostat brzy a musí je tam připravit na příchod svého národa. Když dorazil k bráně tak se na něj přiběhlo podívat několik malých dětí. Pousmál se. Děti ho zavedli k náčelníkovi Olafovi. Ten se zachoval velice vstřícně a dal chystat hostinu na uvítání. Po příchodu šamana do vesnice se s ním Olaf zavřel do radnice a o něčem diskutovali. Mezitím se Zoraiové seznamovali s obyvateli Carnutu. Po několika hodinách vyšel šaman s Olafem ven z radnice a hlasitě zavolal – „Máme nový domov!!!!“ A Zoraiové mu odpověděli zuřivým pokřikem. V tu chvíli Olaf poklepal šamanovi na rameno a zašeptal mu do ucha „Ale pamatuj na naši úmluvu, věřím tomu, že jsi čestný.“ šaman jen kývl a šel se připojit ke svým bratřím, aby jim mohl sdělit kde začnou s pomocí Carnutských řemeslníků stavět město, které se bude jmenovat Hagart, přesně podle Cromova přání…

To ráno bylo úplně stejné jako předcházejících padesát. Planina okolo již nefungujícího portálu se probouzela k životu. Vzduchem se nesly výkřiky, vrzání zbrojí, šustění plášťů a vítr nesl pavoučí slova zaklínadel, která si mágové přeříkávali. Tábořiště všech pěti ras bylo najednou po tiché noci plné ruchu. Takový obrázek byl vidět každý den a už to více lidem začalo lézt na nervy. Vládcové ras vysílali průzkumníky do všech směrů, mágové se snažili prorazit tou zvláštní mlhou jež zatemňovala jejich kouzelné vidění a válečníci měli pořád větší chuť se poprat s jinými… Ony průzkumné jednotky vysílané do světa byly složeny ze všech národů. V každé byl Xarhaazský mág, Zoraiský válečník, Fareanský lukostřelec, Gwalský znalec zvířat a Lidský stopař. Táborem zazněl zvon, aby všechny upozornil, že se konají další obřady v narychlo postavených chrámech. Masa postav se hrnula ke svatostánkům a kněží měli plné ruce práce. Tím lomozem pronikl další zvuk. Takový, jaký vytváří stádo koní v plném trysku. Po chvíli bylo jezdce i vidět. Hnali své koně velkou rychlostí a zpomalili až byli téměř u prvních stanů. Byla to jedna z průzkumných skupin. V čele byl Zoraiský válečník a mířil si to přímo k šamanovi do chýše. Opatrně odhrnul chlopeň stanu a nevrle zabručel, když zjistil, že tam šaman není. V šamanově obydlí byl jediný učedník, který hned vyhrkl, že šaman je na obřadu a přijde za chvíli. Válečník přikývl a posadil se vedle vchodu na medvědí kožešinu. Setrval nehybně asi půl hodiny a pak se ani nepohnul když šaman vrazil do stanu. „Co je tak důležité, že jsi mi vtrhl do mého obydlí?“ Zavrčel šaman na válečníka. Ten se na něj klidně podíval a prohlásil „Já najít místo, které ty mi popsat. Najít místo, kde hodně zvěř, blízko pár jeskyň, okolo kopec, ale na místo rovina.“ Šaman zvedl obočí a přikázal válečníkovi, aby se postavil a natáhl ruku. Pak ji uchopil a vstoupil do mužových vzpomínek na to místo. Viděl pátrací oddíl, viděl zasněženou planinu, kde pobíhaly stáda zvěře, viděl okolní kopcovitou krajinu, jeskyně, ale i cizí osadu. „Místo je to dobré, ale co ta osada??“ „Oni být skoro jako my, jen nebýt válečníci, umět hodně dobře pracovat, ale neumět se bránit.“ „Hmmm, toho by se dalo využít… Nu, jsi nositelem dobrých zpráv, jdi se najíst a odpočinout si. Brzy vyrazíme na cestu!“ „HU!“ odvětil válečník a zmizel ze stanu. Šaman vyslal krátkou děkovnou modlitbu ke Cromovi a vrhl se do příprav k odchodu, vždyť musí zařídit tolik věcí…

Autor: Krofraen