Darkmoor

Město Darkmoor, poušť Nehekara a zdejší obyvatelstvo

Slunce praží na nehostinný písek, vítr si pohrává s dunami. Žene je z místa na místo, přesýpá je. Nenasytné písky pohlcují prakticky všechny pokusy rostlin uchytit se v Nehekarském nitru i na jejím pokraji.

Na východě je poušť ohraničena mořem Lavuer, které s ní zápasí o poslední zbytky zeleně. Na jihu a na západě přechází do stepi, přičemž na severu je ohraničena Zenithianském pohořím. Z moře ženou chladné větry proudy studeného vzduchu nad kontinent. Ty jsou důvodem, proč přes den je v poušti šílené, vše pronásledující horko a v noci mrazy. Každý, kdo pomyslí na tuto poušť a není obeznámen se zdejším životem, si myslí jediné - že je to mrtvá země, kde nic neroste a nežije. Opak je však pravdou. Zdejší fauna i flóra jsou rozmanité, žíjí zde druhy které jinde nejsou k nalezení. Z živočichů se dá vzpomenout například pískomil, který není k spatření necvičeným okem, spousta drobných či nočních živočichů. Rozmanité druhy pavouků, od nejmenších lovících hmyz či myši až ke gigantickým monstrům. Supi, a na krajích smečky šakalů. Z humanoidních stvořeních jsou zde kmeny lizardmenů, barbarského národa co se řídí svými zvířecími pudy. Dalšími jsou kmeny nomádů. Nehekara je jejich domovinou. Tento národ nepotřebuje k životu nic než pár kapek vody a trochu jídla. Drsný způsob života je naučil neprosit o smilování a ani jej nedávat. Bojují zastaralými způsoby i zbraněmi, leč jejich bojovníci patří k tvrdým soupeřům i pro vycvičené armády. Jen díky tomu stále vzdorují v srdci Nehekary proti Darkmoorské nadvládě.

Nehekara rozhodně není bezpečným místem na cestování či výlety. Pokud poutník nepadne vyčerpáním z horka a nedostatku vody, pokud neumrzne v noci a není zabit nomády při toulkách kolem jejich stanů, pak stále jej může uštknout had různé velikosti: chřestýš, agresívní pouštní zmije, nebo nějaký přerostlý had jejichž původ nikdo raději nezkoumá.Překoná-li poušť, pomoci mu může hlavně sotva viditelná cesta, dorazí k Zenithianskému pohoří.

Mohutné skály se tyčí nad poušť a zabraňují ji pohltit zbytek poloostrova na severu. Kdoví, kromě výhodné polohy možná pohoří sehraje i jinou úlohu v blízké budoucnosti. Mezi skalami se vine palisáda. To jste dorazili k branám města Darkmoor. Všude písek, prach, nenechavé slunce. A pak se vynoří palisáda. Zaprášené a zasypané pískem stojí dřevěné kůly a čekají na postavení hradeb. Kdo by soudil podle palisády, jistě bude považovat Darkmoor za zapadlou a pískem zasypanou vesnici s chatrčemi či stany. Jak se ale bude mýlit! Poté, co projedete branami, musíte prvně překonat množství volné půdy pro stavbu a další rozšiřování města. V dálce, ale jen při dobrém počasí, budete moci spatřit doslova kvetoucí zahradu vprostřed poušti. Může se to zdát neuvěřitelné, ale ulice jsou lemovány zelení, domy mají vlastní zahrádky s květinami. Do svistotu větru, lapeného mezi skalami se ozývá zurčení vody, přímo dvě studny jsou na náměstí. První slouží k napájení zásobárny vody pro koně. Další napájí kašnu. Její účel je prostý - zvlhčit ovzduší. Náměstí i ulice jsou vydlážděny mramorem. Ten se musí složitě dovážet, ale v budoucnu se bude těžit v nedalekých lomech. Staré domy byly strženy a byla zahájena velkolepá výstavba. Radnice stojí v čele náměstí a kolem ní se začaly tvořit ulice. Domy jsou budovány z bílého mramoru, ladí spolu a s množstvím zeleně vytvářejí harmonický celek. Přímo za radnicí je další, třetí studna. Není postavena jako studna, ale jako male vodopády, kde voda cirkuluje a v případě potřeby se z ní napustí zásobní cisterny pro případ nouze.

Tato živoucí zahrada v Nehekaře je sužována nejen okolními tvory, ale i přírodou. Písečné bouře, stálé sucho a mnoho dalších včetně vlezlých zrnek písku.. V tomto ne zázraku nepodobném městě žije polodémonický národ Xarhaazů, lidé, sem tam Zorai či Gwali. V tomto krutém společenství se postupně a pomalu stírá rozdíl mezi rasami, narůstá však soudržnost a hrdost na město. Rasové rozdíly nikdy zcela nevymizí, ale obyvatelstvo Darkmooru se postupně zcelí. Narůstající počet obyvatel pouštního města brzo povede k závažnému problému - nedostatku jídla. Lov nemůže pokrýt požadavky města a v dunách nelze založit farmy. Jedinou nadějí pro budoucnost skrývají vodopády a říčky za Zenithianském pohoří. Už kvůli své poloze má Consulát Nehekary a města Darkmoor pouze dvě možnosti rozvoje: expanzí či obchodem. Jakou cestou se vydá consul Arylann Matus ukáže budoucnost… Je jen jediného boha, kterému jsou zde zasvěcena místa. A jen jediný bůh získá v budoucnu chrámy. Xarh sleduje své město a sílí zárověň s ním. A jeho kroky v stinech provázejí národ Xarhaazů všude tam, kam vkročí jejich noha.

Autor: Deren'th