Kniha počátků

Nejdříve bylo všude temno a chaos. Démoni a jiné zvrhlé síly obývali celý vesmír a pro svou zábavu vytvářeli všemožné světy s různými druhy živých i neživých bytostí, které pak mučili a štvali proti sobě.

Hlavní mocnosti mezi démony byli takzvaní Požírači duší. Požíračů bylo celkem dvanáct bratří - Dekast, Kezast, Trohl, Zasmr, Tyzus, KerTai, YotrHa, Zaal, Ur, Xestr, Ujak, SisrTr a byli to oni, kdo vytvářel největší země a vedl nejkrutější války svých stvořených ras.

Vždy každý vytvořil jeden mrtvý svět plný ohnivých erupcí, padajících ohnivých kamenů a dalších příšerných věcí. Do toho všeho vložili svojí temnou myslí stvořené různé živé i neživé tvory a poštvali je proti výtvoru někoho jiného a pak se kochali bolestí a utrpením.

Hlavní přelom v době chaosu nastal, když v té době nejsilnější Požírač duší démon Ur vytvářel další svět plny hrůz pro vedení nové zábavné války. Co se ale nestalo, když Ur vytvořil svůj hrozný svět a procházel jím, zdálo se mu, že něco je jinak, než původně zamýšlel, a jal se onu drobnost hledat. Procházel nemrtvý svět sem tam, až nalezl, co hledal - onu malinkou modrou věcičku krčící se pod ohromným kamenem. Bylo to něco, co v té době vesmír ještě nikdy nespatřil. Ur onu věc zkoumal mnoho let, jelikož nemohl pochopit, jak něco takového mohl stvořit. Neuvědomil sim že čím víc onu věc zkoumám tím se mu zdá krásnější a tím víc chce tvořit další podobné krásné věci. Bylo to maličká křehká modrá věcička a Ur věděl, že kdyby chtěl, zničí ji během okamžiku. Ale on ji zničit nechtěl.

Ur začal tvořit další křehoučké věcičky, sice křehoučké, ale podle něj krásné. Později pojmenoval onu maličkou modrou věcičku Fialka. Začal se zdokonalovat v tvoření, ale v tvoření něčeho podle něj krásného a vše co stvořil chránil a nedovolil svým bratřím, aby mu byť jedinou kytičku zničili.

Ur pomalu začal chápat novou sílu tvořící tyto pěkné věci. Tato síla se jevila jako úplný opak síly, se kterou dříve tvořil hrůzné věci, a tak se poprvé ve vesmíru projevila síla později zvaná Řád. Ur se rozhodl, že stvoří celý takto krásný svět, a při jeho tvoření cítil, jak s poznáváním nové síly strašně sílí. To se ale nelíbilo ostatním stvořením žijícím v té tobě ve vesmíru, jelikož s tím, jak se postupně rozrůstat nový svět a Ur sílil, tak oni zase cítili jak ztrácejí něco ze svých sil a již nebyli silní jako dříve. Proto se snažili svět Ura zničit, ale nemohli uspět, jelikož se nikdy nesetkali s takto mocným tvorem. Ur kosil zástupy démonů pouhým pohybem ruky. Vše vyvrcholilo vzbouřením Urových bratří, což již nebyli pouzí démoni, ale mocní Požírači duší. Nakázali bratrovi, aby přestal tvořit své ohavné věci a tvory nebo ho zničí. Bratři však věděli, že jejich vždy silnější bratr ohromě zesílil, a proto spojili celý chaos.

Celý spojený chaos pod vedením Urových bratří, což se dříve ve vesmíru ještě nestalo, jako jeden zaútočili na Urův svět a na Ura samotného. Strašné bitvy probíhaly a třásly základy samotného vesmíru. Ur prchal, schovával se mezi hvězdy, byl vyčerpán, věděl, že nebude dlouho trvat a zemře první Požírač duší. Z posledních sil přiletěl na svůj milovaný a teď již úplně zničený svět rozhodnut zde zemřít. Sáhl na dno svých sil a vytvořil svou krásnou fialku. Padl před ní na kolena a po tváři mu stékaly ohnivé slzy. Zhlížel na svůj krásný výtvor a stále plakal. Pak během okamžiku, plál na místě modré krásy pouze oheň a rozléhal se smích bratří.

Ur povstal a zahleděl se jim pln vzteku do planoucích očí. Věděl, že zemře, a proto si ještě naposledy vybavil krásu malé fialky a tato vize ho zcela uklidnila a odnesla vztek a zášť pryč. Ur cítil, jak se na jejich místo protlačila nová vědomost, a to byla síla jak Chaosu tak i síla Řádu. Poprvé si uvědomil, že i sílu řádu je schopen plně ovládat a využít. Zástupy chaosu nevěřícně na Ura hleděly, nechápaly proč neutíká, proč se jen směje nepříjemným vyrovnaným smíchem. Pak Ur promluvil: „Teď zaplatíte za to, co jste mi provedli. Zničím vás všechny, jelikož ve vesmíru, který hodlám stvořit, není pro vás již žádné místo.“

Takto začala konečná bitva mezi chaosem a Urem. Bylo to ohromná bouře magické energie a poprvé se projevila i síla Řádu nejen jako mírumilovná síla, ale také jako síla, která umí též usmrtit. Ur napadl každého v dosahu, démoni padali jako teď padá listí na podzim ze stromů. Když si uvědomili, že nemohou vzdorovat, rozletěli se na všechny strany a Ur je nechal. Byli pro něj byli bezvýznamní. Zaměřil se na své bratry a svedl s nimi zatím nejkrutější střet, jaký kdy byl. Pomalu získával převahu a zatlačoval Bratry. Přiměl je ustoupit až na samý konec vesmíru a za jejich zády již zela jen prázdnota.

V tom okamžiku padli na kolena a prosili o odpuštění, Ur se však neslitoval a všechny je svrhl do prázdnoty. Požírači duší padali prázdnotou a byl jen slyšet jejich řev, že se vrátí a pomstí. Mocný Ur proto vztyčil mezi vesmírem a prázdnotou mocnou magickou stěnu, aby zabránil možnému návratu svých bratří do jeho vesmíru. Tu si vzpomněl na ostatní malé démony, ale věděl, že se již rozutekli do všech částí prostoru a tudíž je nemůže všechny nalézt. Tím přeci nějaké zlo zůstane tam, kde chce tvořit své krásné světy.

Takto končí kniha počátku kterou sepsal samotný Ur a později ji přepsaly všechny žijící rasy do svých řečí, aby nezapomněli, že stalé je tu možná uvězněné, ale ohromné zlo.