Popis národa
Národ Arapalovců patří mezi starobylé národy tohoto světa. Jedná se o humanoidní rasu s nepříliš známým původem a náboženstvím (jejich kněží nikdy nehovořili o víře s nikým mimo Arapalovce). V následujícím textu nejsou uváděny žádné domněnky, pouze obecně známá fakta, často přejatá z historických publikací.
Dlouhá staletí se Arapalovci, zvláště jejich kněží, zabývali hlubokým studiem magie, především tvorbou magických předmětů a znaků. Jejich umění v tomto směru před mnoha sty lety natolik pokročilo, že začali být schopni přenášet vlastnosti různých tvorů z jednoho jedince na druhého. Tento objev pro ně nabyl takového významu, že se od tohoto roku datuje počátek jejich počítání času. Samotné přenášení se děje pomocí runových obrazců vypalovaných do kůže, díky kterým se mezi dvěma jedinci vytvoří magické pouto umožňující tomu, na koho byla vlastnost přenesena, využívat přenesené vlastnosti, jako by k němu patřily odjakživa. Zpočátku byl přenos vlastností pro Arapalovce spíše ekonomickou výhodou, avšak jak je to obvyklé i v současné společnosti, přináší ekonomický rozmach následně i rozmach vojenský. Přibližně 250 let po objevu run Arapal vybudoval mohutné vojsko, se kterým následně expandoval do světa. Pro popis vojska je použita citace z díla „Dějiny Arapalských válek“ z knihovny města Merhaby.
Mezi jednotky Arapalu patřili v první řadě kopiníci, oděni do lehkých kovových brnění drátěných s plátovými částmi, obvykle rukavicemi a ramenními chrániči. Používali dlouhá kopí a krátké dýky či meče. Štíty v jejich výzbroji chyběly, avšak tito obratní bojovníci je dokonale uměli zastoupit kopím či mečem. Pokud byli na koních, obvykle si kopí k ruce přivazovali, aby o něj v průběhu boje nepřišli. Další podstatnou jednotkou byli lučištníci, obdařeni silou několika mužů s dlouhými reflexními luky, často i kovovými. Díky těmto byli schopni střílet na vzdálenost trojnásobnou i větší ve srovnání s jiným lukem a střela měla dostatečnou rychlost a sílu k tomu, aby prostřelila rytíře v plátové zbroji naskrz. Obvykle chodili oděni v drátěné zbroji. Elitou armády bylo bezpochyby jezdectvo - plátové zbroje na mužích i koních, zbraní obvykle pro normálního člověka obouruční sekera či palcát. Někteří jezdci používali štíty. Do armády lze jednoznačně zařadit i mágy, kteří díky ohromné paměťové kapacitě byli schopni zpaměti vyslovit téměř jakákoli slova moci a tak dát život kouzlům, která nikdo jiný nespatřil.
Toto vojsko následně začalo obsazovat území kolem tehdejšího Arapalu (přesná poloha tohoto města není známa, předpokládá se, že ležel kdesi na území současných ledových plání, ruiny nenalezeny), což ve svém důsledku vedlo k počátku prvního období takzvaných Arapalských válek (250-307 m.l.). Mír trval téměř dalších 75 let, následovalo druhé období (381-463), kdy se Arapalovci pod vedením Ar-Ana zarazili až u bran měst svých protivníku Merhaby a Tooru, za které nepronikli. Po tomto období zemřelý Ar-An nezanechá dědice a tzv. Velký Arapal se jako říše rozpadá na mnoho menších říší, kde se každý šlechtic snaží co nejvíce upevnit svou moc. Období třetí (536-569) je spíše masakrem Arapalovců, kteří jakožto nejednotní jsou postupně rozprášeni a vybiti na hranici vymření. Následuje jejich deportace na jakýsi ostrov na severozápadě, kde před neustálými útoky dobrodruhů raději prchají pod zem a roku 569 je průchod z podzemí na povrch magicky uzavřen. Další zprávy o nich nejsou známy, předpokládá se jejich úplné vymření.
