Novinky
17.7.1094
Už jsou to skoro dva roky, co máme více či méně pravidelné spojení s pevninou a mám takový pocit, že stále nemám plnou důvěru luminorských. Mám se jim však divit? Sám sobě se směju. Možná jsem před lety mohl mít skvělou představu o tom, jak se pozvedne Říše, ale ta představa teď naráží na skutečnost - pokud nebude existovat Pevnina, nebude ani Říše.
Jak nad tím ale přemýšlím, nemyslím, že pro ně, že pro celou pevninu, děláme vše, co můžeme. Dělit se o zásoby potravin jak je třeba, to je už samozřejmost. Odvážet zraněné a jiné potřebné, to už je téměř rutina. Kde je ale nějaký posun? To, co se děje, bylo stejné i před rokem, před měsícem, ale tak to nemůže být do nekonečna.
Tyhle pocity se ve mě už několik týdnů hromadí a když jsem při poslední návštěvě města viděl některé flákající se mladé, bylo mi jasné, že s tím musíme něco dělat. Nevím, jestli s Johnovým souhlasem mělo co dělat těch pár lahví vína, co jsme vypili, ale náš plán je naprosto jasný. Musíme začít pevninu živit nejen jídlem, ale i rukama. Rukama, co budou kovat zbraně a rukama, které je budou nosit. Musíme si začít brát zpět území, které patřilo těm, kteří přišli na Zagan-Mar. Musíme se přestat krčit v koutku mapy…
