Novinky
23.2.1088
Je to už více než rok, co mezi námi žijí uprchlíci z Gheeru. Zprávy z pevniny nejsou dvakrát potěšující. Měsíc co měsíc hovoříme o tom, co dál, ale žádná možnost nám zatím nepřipadá dost dobrá. I když se vojsko, co pokořilo Gheer, rozpadlo, zdá se že až na pár výjimek nemáme spojence. I když se Sarif stáhl do Skalboru a Fergas údajně ovládl Gheer, sami s nimi nepohneme. Mám takový pocit, že nás čeká ještě hromada mravenčí práce, než dosáhneme jakéhokoli úspěchu. A to se snažím moc nepřemýšlet o samotných démonech a řádu Gremoriánů, který se údajně začal rozpínat víc než kdy dřív. Tak mě napadá, o těch bychom mohli mít něco v archivech, mám tušení, že Arrgwen s nimi kdysi dávno jednal…
18.3.1088
Jak málo stačí k tomu, abych se cítil šťastný. Sevřít v náruči ten malý křičící uzlíček mě naplnilo neskutečným pocitem hrdosti, lásky. Obětuji cokoli, abych ho ochránil, než doroste dospělosti. Worriga mi nemohla dát lepší dar než je Geren. Je čas oslav. Tentokrát se Říše z kocoviny vzpamatuje až za pár dní, o to se postarám…
8.4.1089
Ledy tají. Doopravdy mě zahřálo u srdce vidět, že pevninští mohou slavit po boku arapalských. I ta jazyková bariéra postupně mizí - věřím, že tomu napomáhá i uznání řeči pevninských jako druhé oficiální řeči, stejně jako výuka zdarma. Asi jsem udělal doopravdy chytrý tah, i když to byla vlastně nezbytnost. Já ale počítám jedině s výsledky… a výsledkem je rozvíjející se soužití. Už i Larma pracuje společně s jednou pevninskou krejčovou, skoro jsem nemohl věřit tomu, když mi při braní měr dnes vychvaloval její umění výšivek. Přemýšlím, jestli se neurazil, když jsem se rozesmál, ale nemyslím - známe se na to už dost dlouho…
