Novinky

19.10. 1087
Opět si mohu gratulovat ke své předvídavosti, i když v některých případech bych se skutečně rád mýlil. Když jsem i přes Johnovo odmítání nechal připravit lodě, obával jsem se jejich nevyužití a toho, že o zkáze Gheeru se dozvím až z krystalu - pokud vůbec. Teď ale existuje naděje pro nás všechny. Touhle dobou by flotila měla kotvit už někde v divočině, kde se setká s gheerskými uprchlíky, kteří tam mají projít portálem. Pro ty, co nestojí na straně Tooru a Merhaby to znamená jedinou šanci na život, na život pod mou vládou. Na lodích bude vítán každý, kdo bude chtít plout. Worrmon dohlédne na to, že se ta evakuace nezvrhne v chaos. Nebude čas na dvě, tři plavby, budeme rádi když stihneme tu jednu.
Doufám, ne, věřím že uspěje i Darro se svými úkoly. Musí z města dostat Johna, i kdyby to mělo stát nějaké životy našich. Pokud se evakuace podaří, tak se bez něj v následujících letech neobejdu. Pevninští budou potřebovat vůdce a já toho vůdce budu potřebovat na své straně. Nehodlám si do Říše přitáhnout jejich bratrovražedné boje. Musíme se také pokusit zachránit vše, co půjde z jejich umění. Jsem přesvědčen, že prostě nesmí dojít ke zničení historie, pevninští nesmí přijít o svou identitu tak, jako se to kdysi stalo našemu národu. Považuji za nezbytné poučit se z historie…
A přiznám se, jsem zvědavý co se dočtu v jejich knihách.

22.10. 1087
Je nějaká cena za budoucnost příliš vysoká? Co o mě budou psát v kronikách? Tolik krve lemuje cestu, kterou jsem se vydal, že mi z toho je až zle. Mám ale volbu? Další ze skvělých mužů dnes zemřel, aby jiní mohli žít. Zemřel s úsměvem na rtech, zemřel mou rukou. Nemohl vidět své zasvěcené vrátit se do života, který jim daroval. Sedm dobrých mužů ztracených a přes sedm set zachráněných. Matematika se zdá prostá, ale pořád mi chybí porozumění tomu, co se doopravdy stalo na pevnině.
Tahle hádanka ale musí jít stranou. Je sice důležitá, ale není naléhavá. Naléhavé je teď začít začleňovat příchozí do společnosti, aby čísla nezůstala pouhými čísly, ale stala se skutečností, stala se národem. Vím moc dobře, že to bude běh na dlouhou trať, kdy nám pod nohy bude házet klacky nedůvěra na obou stranách. U předků, vždyť ale nejsme zas až tolik rozdílní! Ještě, že se mám o koho opřít - ať už je to Gerra a Hammar se svými protějšky, nebo pevninští, co už nějakou dobu žijí mezi námi. A John… neumím si představit, jak by se tohle mohlo povést, kdyby Darro nezvládl splnit svůj úkol.