Novinky

19. 10. 1087
Bylo jich tu málo. To věděl každý z toho tuctu vojáků, které Darro vyslal do přední linie. Šest a šest, po dvou sehraných trojicích u každé z bran.
Démonům na západě bylo naprosto jedno, jaké barvy nosí ti, co stojí před nimi. Byla to šestice, která se po boku dalších dostala mezi ně a kořist. Byla to šestice, která na rozdíl od jiných obránců byla sehraná a měla dobrý výcvik a dobrou výzbroj. Snad byli zagan-marští vojáci hnáni nenávistí, nebo touhou po odplatě za útok na svou domovinu, snad je hnal jen rozkaz jejich velitele, ale dělali vše, co mohli, aby zpomalili postup démonické hordy. Každý výpad střídala urputná obrana nebo úhyb, kryli se navzájem a ostří jejich kopí se zarývala pod kůži pekelných stvůr. Z dálky to možná vypadalo jako tanec, ale byl to tanec se smrtí.
To šestice na východní straně měla v úvodu boje na okamžik výhodu. Lidem není jedno, s kým bojují, a útočníci se na krátký okamžik zarazili, když se mezi posilami objevily zlatavé pláště. V žáru bitvy nikdo protivníky nepočítal, několik vojáků v předních liniích zpomalilo a dalo tím šanci Arapalcům zařadit se mezi obránce, z nichž nejeden se tvářil stejně překvapeně jako jejich protivníci. V ten okamžik se ale mezi útočníky už ozýval nenávistný řev, snad jako by zjevení zlatých plášťů dalo toorským o důvod víc, proč dobývají město svého bývalého spojence. To už ale mezi útočníky přistálo několik šípů z dlouhých kovových luků, které nesli dva Arapalci.
“Vidíte je! Zaprodali se! Zrádci pevniny!” znělo nad řadami útočících vojáků a během okamžiku opět zařinčel kov o kov, jak se setkaly obě strany v prostoru proražené brány. V tu chvíli byly zapomenuty sváry Gheeru a Arapalu, teď nezáleželo na jazyku, kterým kdo mluví, ani na jeho původu. Teď je spojovala krev, která se rozlévala po kamenné dlažbě.

Městem najednou pronikl ostrý zvuk mučeného kovu. Vzápětí se zuřivě rozezněl zvon. Poplach! Jihovýchodní brána byla prolomena a merhabští začali také pronikat do města. Darro křikl úsporný povel ve své mateřštině a jeho dva vojáci pustili na zem knihy a společně s obyvateli Gheeru se hnali pomoct obráncům v jižní bráně. Jako na zavolanou se v tu chvíli na portálu objevila další magická brána a z ní vyšlo pět Arapalců, které poslal s Gwalkou Kyraenne do Min-Nocu. Nebyl čas ptát se, co tu dělají tak brzy. Stačilo pár slov a pětice se také hnala k jižní bráně, bez váhání, bez pochybností. Tam byl jejich úkol a překvapeným a nedůvěřivým pohledům gheerských nevěnovali sebemenší pozornost.
Kyraenne, která z brány vystoupila po nich, také neváhala. Její plány byly původně jiné, ale poznala průšvih, když do nějakého vkročila. A tohle byl pořádný průšvih. Během chvilky si našla vhodné místo a už metala po útočnících výboji i ohněm.
Darro se rozhlédl kolem portálu. Pátral po svém vlastním úkolu, se kterým sem byl vyslán.

Arapalci zaměstnaní na západě i na východě nevěnovali poplachu pozornost. Až když se později nad městem rozeznělo několik krátkých hvízdnutí následovaných dlouhým, zpozorněli. Signál se párkrát zopakoval, snad aby byla jistota, že bude rozeznán. U bran se nejdříve rozeznělo hlasité zpěvavé “dahar!”, následované opatrnější ozvěnou v obecné “zpět”. Teď už bylo jasné, že ten signál byl povelem k pomalému ústupu. U všech bran se Arapalci sevřeli blíže k sobě jen kousek před nejužším dostupným místem. Měli, nebo spíše museli, dát gheerským okamžik na nadechnutí, okamžik, co budou oni potřebovat k ústupu do portálu.
Za pár minut se zopakoval hvízdavý signál, aby ohlásil začátek ústupu Arapalců. Ten hvizd ale jako by vyprovokoval démony na západě k ještě většímu náporu.
“Dělejte, couvejte!” zařval na ně Duke, připravený v druhé řadě. Jeden z Arapalců se po něm napůl otočil, aby mu kývl. Naneštěstí si přesně ten okamžik zvolil k útoku jeden větších démonů a dlouhými drápy na konci svého pařátu srazil nepozorného muže k zemi. Zbroj muži příliš nepomohla, proti síle démona byla skoro jako papír.
“Do hajzlu,” zaklel Duke. “Ve Skalboru jsem je zabíjel a teď jim budu chránit prdele,” zabručel tlumeně, ale vzápětí se s řevem vrhl dopředu, čímž spolu se svými spolubojovníky umožnil zbylým Arapalcům odtáhnout svého soukmenovce z bojiště směrem k portálu. Zůstala za ním jen dlouhá krvavá šmouha.
Na východní straně hradeb se boj zdál být po dlouhou dobu organizovanější. Na místo téměř bezhlavého vrhání se proti nepřátelům se útočníci snažili prorazit blok obránců, který nahradil v průchodu vyvrácená vrata. A obrana se držela, dokud útočníci nevynesli další ze svých trumfů - těžké kuše. Nejdříve si jich všiml jeden z lučištníků, jeho zpěvavému výkřiku ale věnovali pozornost pouze jeho soukmenovci - ostatní neměli šanci porozumět. A ani porozumění nezajistilo včasnost reakce. Tětivy luků zpívaly, ale nejen šípy, ale i šipky z kuší se zarývaly do bojujících mas. Hvízdavý signál tu téměř zanikl v hluku boje a nářku zraněných. Téměř.
Jedné postavy si ale ani lučištníci zatím nevšimli. Mezi útočícími kušiníky se objevila Xarhaazka, která jim ukazovala na několik protivníků. S další salvou z kuší padli k zemi další z obránců.
“Uhněte, padejte,” hulákal jeden z gheerských, když se tlačil před Arapalce, aby je nasměroval zpět k portálu. V rukou měl obrovskou pavézu, podobně jako další dva muži. Museli překročit několik těl, ze kterých trčely šipky, včetně jednoho z Arapalců, který dostal několik zásahů do hrudníku. Zdálo se, že mají v plánu zablokovat průchod na tak dlouho, jak jen to bude možné.

John jako obvykle tiše nadával. Nemusel být voják, aby mu bylo jasné, že město padne brzy. Spořádané tempo u magických portálů se změnilo v panickou tlačenici. Kolik jich stihlo projít? Ne dost, ne dost!
“Johne,” promluvil na něj Darro. “Jdeme.” Za velitelem stáli jeho muži, zdaleka ne všichni a dva z nich mezi sebou na provizorních nosítkách nesli raněného. Společně s nimi tam byla vzpurně se tvářící Gwalka Kyraenne.
John na něj chvíli nechápavě koukal. “Nejdeme, ještě neprošli všichni,” namítl, i když dobře věděl, že to všichni stihnout nemohou.
V tu chvíli se od jižní brány ozval vítězoslavný řev, který mohl znamenat jediné. Obrana po ústupu arapalských nevydržela. Darro zavelel svým mužům a pak odložil stranou veškerý respekt a úctu a nekompromisně nacpal Johna do nejbližšího portálu.
“Zbláznil ses?” křikl na něj John, když se velitel Arapalců objevil na západním pobřeží Draktary. Mořský vánek byl příjemnou změnou po pachu města, ale John mu nevěnoval pozornost. Darro zase nevěnoval pozornost regentovi, jen ho držel, aby mu zabránil projít zpátky do města, a sledoval portály, z nichž klopýtali stále další a další obyvatelé Gheeru i jeho obránci.
“Zrušit brány,” zavelel po několika vteřinách k mágům, kteří je udržovali. “Zrušit! Město padlo!” štěkl znovu, když na něj ti tři zmateně hleděli. Pomyslel si něco neslušného o disciplíně a obrátil se k Johnovi: “Jestli ty brány nezruší,” pronesl rychle ve své mateřštině, “během okamžiku sem jimi projde to, co právě teď smetlo zbytek Tvého města. A mých mužů.”
John zlomek vteřiny váhal a pak zaklel. Pobřeží bylo plné uprchlíků, kteří čekali na převoz na koráby, které kotvily dál na moři. Kdyby sem vpadli vojáci Tooru nebo Merhaby nebo nedejbože démoni, proměnili by evakuaci v masakr. “Zrušte je. Hned!” křikl na mágy a ti okamžitě portály uzavřeli. “Město padlo,” pronesl vyčerpaně.