Novinky

19. 10. 1087
Spojené armády před hradbami města dnes nečekaly na sluneční paprsky. Zvěsti o zničené západní bráně slyšel každý a v útočnících to povzbudilo chuť k boji. Kdo bude první ve městě, toho bude sláva - a kořist! A proto již za svítání troubily rohy do útoku, vojáci se hrnuli ke svým beranidlům a další krvavý den započal. Na západě se i démoni vrhli znovu proti valu, který stál místo zničené brány.
A ve městě bylo také rušno. Obranné práce probíhaly celou noc; i ženy a děti pomáhaly nosit vše, co bylo třeba - šípy, obvazy, bylinky, štíty, meče, kameny ze zničených domů. Kameny posloužily k zahrazení bran a jiné byly nachystané na ochozech hradeb, kde je obránci shazovali na hlavy útočníkům, kteří se dostali příliš blízko. Nekromanti na obou stranách se činili a obě armády na čas získávaly nové posily bez vlastní vůle.

Jeden z vojáků, kteří běželi podpořit obránce u zbořené západní brány, zavadil ratištěm kopí o Xarhaaze v modré róbě.
“Dávej pozor, nemehlo! Beze mne tam dlouho nevydržíš!”
Voják zamumlal omluvu. “Kdo to byl?” zeptal se pak svého kolegy.
“Někdo z dobrodruhů. Co já vím? Hlavně, když léčí!”
Společně se vrhli do boje proti démonickým stvůrám a skutečně byli za přítomnost nerudného léčitele rádi. Na pozadí řevu démonů slyšeli jeho deklamování a povzbuzeni bojovali ze všech sil. Náhle ucítili, jak z nich opadla ochranná aura Xarhaazových kouzel. Stihli se ohlédnout, aby zahlédli, jak ho ve spárech drtí jeden z démonů - Xarhaaz se dostal příliš blízko k bojové linii a to se mu stalo osudným. Pak už ale obrátili pozornost zpátky k boji, aby nedopadli stejně jako on.

Východní brána padla během dopoledne. Šermíři a kopiníci, sekerníci a bijci, ti všichni se konečně mohli zapojit do bojů.
Duke byl ve svém živlu. Nepřátelé se na něj hrnuli a on rozdával úsporné a jisté rány nalevo i napravo. Hluk boje k němu skrz helmu procházel jen jako vzdálené šumění moře. Zanořil svou katanu do hrudi toorského vojáka a už průzory hledal nový cíl. Řítil se na něj kopiník, Duke se ráně vyhnul a muži podřízl krk - ostří jeho runami poseté katany proniklo vojákovou zbrojí jako by to byla obyčejná kůže. Dřív než muž dopadl na zem, už dopadala další rána. Byl ve svém živlu.
Najednou proti sobě zahlédl povědomou tvář. Neznal toho Zoraie příliš dobře, ale několikrát spolu bojovali. Až dosud vždy na stejné straně.
“Strigoi! Ty zrádná sketo!” zařval na něj.
Zorai zaslechl své jméno a spatřil Duka. Ošklivě se na něj zašklebil a z čepele své černé katany pomalu a provokativně olízl krev. Pak Strigoi zařval a vzápětí se jejich zbraně setkaly. Rána stíhala ránu, kov zvonil o kov a těla vířila v úhybech a otočkách. Ostatní vojáci na obou stranách těm dvěma raději vyklidili prostor a ulice pod bránou se stal tanečním parketem smrti. Funění a dupání těžkých bot se rozléhalo průchodem. Oba byli zatraceně dobří a věděli, že sebemenší chyba je bude stát život. Souboj se ale protahoval, pohyby se zpomalovaly u obou a nakonec to vypadalo, že o vítězi rozhodne únava.
Pak jim těsně kolem hlavy proletěl šíp. Zorai rychle pohlédl za Dukova záda a zahlédl Fareana ve zlatavé róbě, jak zakládá nový šíp a natahuje tětivu. Bleskurychle uhnul, aby se vyhnul oběma ranám, jak šípu, tak úderu Duka, ale nebyl dostatečně rychlý - špička katany mu rozsekla levou skráň a čelo a oči mu vzápětí oslepila jeho vlastní krev. Toorští neváhali a stáhli ho za sebe dřív, než mohla přijít smrtící rána.
“Ještě se potkáme, Duku!” zvolal Strigoi, zatímco ho toorští odváděli na ošetření.
I Duke se stáhl, aby si odpočinul a vyčítavě se podíval na Fareana. “Měl jsem to pod kontrolou.”
“Kecy. Máš toho dost. Byl bys mrtvý,” odsekl Farean a už šípem hledal nový cíl.

Ze západní strany města se ozval bolestný řev démonů. Farean Frik stál se svou makendrou po boku na jednom konci zbořené hradby a pod ním se formovaly vodní živly. Makendra zářila jako krůpěj rosy v ranním slunci, a démoni, kteří se pokusili živly zničit, bolestně uskakovali. Živly nevydržely moc, ale bolest, kterou démonům evidentně působil jejich dotek, jejich protivníky odrazovala.
Ale Frik se musel brzy stáhnout, protože démoni rychle pochopili, kdo je zdrojem jejich bolesti. Seskákal z hradeb jen tak tak, místo, kde předtím stál, sežehl oheň. Ale udržoval svou mokrou ochranku v pozoru a tlak démonů na západě polevil.
Ale přes tato drobná vítězství Gheer prohrával. Jižní brány dosud držely a na východě i západě se dařilo držet pozice, ale obráncům docházely síly.

Velký koráb se na vlnách houpal jen líně, jako by moře nemělo dost sil na to s ním pořádně pohnout. Na jeho palubě, stejně jako na palubě ostatních lodí, které s ním pluly pohromadě, panoval po svítání čilý ruch. Tato loď ale byla jiná. Tohle byla vlajková loď Arapalské flotily a jako jediná nebyla připravena na náklad uprchlíků. Kromě námořníků se na její palubě vyskytovalo i pár desítek runových, elity Říše. Jejich tmavovlasý velitel teď přišel na příď korábu, aby se postavil vedle viditelně o několik desítek let staršího muže, hledícího kupředu, kde se v dálce rýsoval pomalu se zvětšující proužek pevniny.
"Kapitán hlásí, že bychom měli zakotvit na určeném místě během čtyř až pěti hodin," oznámil staršímu muži a zadíval se ve směru jejich plavby. "Pane, nejspíš bychom jim měli dát vědět."
Odpovědí mu bylo krátké uchechtnutí, následované kývnutím. "Ano ano, přeci nechceme zpět odplout s prázdnou," potřásl hlavou starší muž a podíval se na svého společníka. "Ty tomu plánu věříš, Darro? Nebo také přemýšlíš, jestli se Gerwyn nezbláznil?"
Pohled mladšího muže ztvrdnul. "Můj vládce má mou naprostou oddanost, pane Worrmone. O jeho rozhodnutích nepochybuju a vy byste také neměl," řekl klidně. "Mohu se spolehnout, že kontaktujete Gheer a zajistíte, aby na nás čekal na pobřeží jejich mág?"
Worrmon se na něj jen chvilku díval, než prostě kývnul. "Máš pravdu, i když jsou některé lordovy názory řekněme netradiční, pod jeho vládou se nám daří," pousmál se na mladšího muže. "Lord Gerwyn si nezasluhuje, abych o jeho plánu pochyboval. Zajistím kontakt s Gheerem."
Darro jen lehce kývnul a vydal se zpět ke svým mužům. Budou se muset připravit a rozdělit úkoly. Nebudou mít moc času a musí zajistit dvě různá místa, dvě různé knihovny.

“Regente! Regente! Krystal.”
“Mluv, Riale.”
“Dvě hodiny do vylodění.”
“Díky bohům! Snad vydržíme. Postarej se o portál a zařiď, ať u něj neustále jsou alespoň tři mágové.” Sám vyrazil k východní bráně. “Ravene,” zavolal na vousatého fareanského mága a stopaře. “Mám pro Tebe úkol.”