Novinky

16. 10. 1087
V údolí byla ještě téměř tma, slunce už sice vycházelo, ale jeho paprsky se zatím schovávaly za Rankhelským pohořím. Z velkého vojenského stanu červené barvy, zdobeného zlatým lemováním, vyšel Sarif, už oděn ve zbroji, a pomalu se rozhlížel směrem k městu. Jeho vojáci už byli na nohou a řadili se do skupin ke svým velitelům. Nikdo neotálel a každý měl určenou roli, tak se mu to líbilo.
Město však bylo dobře chráněno. I s náporem démonů ze západní strany, a tak způsobením útoku jedné armády na každou stranu hradeb, se město zatím nepodařilo zdolat. Vždyť i vojsko Arapalu, když bylo ve své plné síle, by mělo s dobytím potíže. To také jistě věděli a proto zvolili zbabělou taktiku, pomocí které získali Gheer téměř bez boje. Později v Merhabě se jim tohle ale nepodařilo a Arapal narazil na sílu, která mu zničila většinu vojska, a i když merhabští na konci dne bitvu prohráli, tak jim město nenechali.
To byla historie, na kterou Sarif mohl být pyšný. Dnes ale tu stojí on, jiný člověk a generál armády ve spojení s Toorem. Jeho panoš mu během jeho rozjímání přinesl hrnek čaje, který už pomalu dopíjel. Bral by, kdyby hrnek byl o něco větší a měl tak více času na rozmyšlení dalších kroků, ale nebyl čas otálet. Brzo slunce vyjde zpoza hor a bude čas udeřit. To je čas, kdy Toorské vojsko znovu vtrhne do útoku, jakmile slunce oslepí obránce na hradbách. A v ten moment bude i potřeba podpory Merhaby, aby obránce rozložila na všechny strany města. Pohlédl směrem k západní bráně, aby se ujistil, že i démoni si nechtějí nechat tuto bitvu ujít. Z místa západně od města bylo vidět záblesky ohně a zvedající se dým, démoni byli stále na svém místě. Sarif se usmál. Odhodil prázdný hrnek do trávy, natáhl si kožené rukavice a pomalým a jistým krokem šel směrem k městu mezi své vojáky.
Z údolí na východní straně města se ozvalo troubení několika válečných rohů, které se jím rozléhalo, až se někteří vojáci ohlíželi na pohoří, zda se z něj nezačnou sypat kameny. Vojsko se vydalo do pochodu a slunce nahlédlo na Gheer.
Jako by na toto znamení nejvíce čekali démoni, kteří na zvuk rohu rychlými skoky vyrazili k hradbám a byli tak první, kdo okusili za noc nově nařezané šípy obránců. Démoni různých velikostí a různých druhů plivali, prskali a házeli směrem na hradby spršky ohně. Tráva kolem hradeb už byla ohořelá z bojů předešlého dne a po noci zde po ní nezůstaly ani náznaky. Hradby samotné byly načernalé a vydávaly ze sebe jemný táhlý kouř, ale zatím odolávaly většímu poškození.
Démoni střídali své síly jako zkušené vojsko. Vyčerpaní a zranění z přední linie se v téměř pravidelných intervalech vraceli do zad armády, kde po ošetření a doplnění sil se znovu prodírali dopředu. Stejnou taktiku boje mohli obránci zahlédnout i na jižní a východní straně hradeb. Vojáci ve zbrojích s velkými štíty chránili své střelce nebo mágy a při utrpěném zranění nebo docházejících silách se spolu stáhli do zadní části armády a jiní zastoupili jejich místo.
Město tak ze všech směrů zasypávala nepřestávající palba šípů a kouzel. Vojáci, kteří neměli to štěstí, aby stihli ustoupit, a zastihlo je smrtelné zranění, však neměli dlouhého odpočinku. Nekromanti z Kultu krve a Renegátů se postarali o využití a odklizení mrtvých z bojiště. Čerstvě padlí vojáci, kteří ještě ani nevybledli, se s nepřítomnou tváří zvedali a na pokyn svých nových pánů vrhala svá necitelná těla do přední linie, aby vykryli ještě několik pro jiné smrtelných ran, než jim bude konečně umožněno nalézt odpočinku.
Údolím se rozlehlo další rytmické troubení, čtyři po sobě jdoucí krátké zaznění válečného rohu. Vojáci Merhaby stojící na cestě směřující do města od jihu se lehce pomalým odměřeným krokem rozestoupili na strany. Obránci, kteří na zvuk rohu zpozorněli, na cestě z lesa zahlédli pochod obrněných vojáků v jednotném kroku vedoucích pojízdnou konstrukci s beranidlem z tlustého kmene s okovaným koncem. Obránci na hradbách vypadli ze svého tempa a zaměřili ke svým velitelům nejisté pohledy. Ale pouze krátkou chvíli trvalo než velitelé vydali nové příkazy. I s tímto obrana města musela počítat.
Vojáci s beranidlem se už téměř přiblížili ke stoupání cesty přímo pod bránou. Údolím se otřásla rána silnější než kterýkoliv z válečných rohů všech bojujících stran. Zoraiové ve městě, kteří nebyli na tento moment připraveni, se museli domnívat, že samotný Crom přišel svými blesky smést jejich nepřátele. Z vrchu západnější brány na jižní straně se vznesl oblak neprůhledného černého dýmu a k cestě vedoucí na jihovýchodní bránu se vzduchem přenesla kovová koule. Zastavila se až o těla tří vojáků nesoucích beranidlo, které srazila k zemi a smrtelně zranila.
Ostatní vojáci od beranidla poodstoupili a pomalým a nejistým krokem začali ustupovat. Do pozoru je navrátil silný pokřik přehlušující dění okolní bitvy. Sarif, stojící o něco dále a sledující bitvu z bezpečí, zavelel neustupovat. Příkaz, jak kdyby nesl více než povel jejich generála, ale i naháněl hrůzu, přiměl muže znovu zaujmout jejich pozice a s ještě větší důrazností táhli beranidlo směrem k bráně stejnou rychlostí jako při plném počtu mužů. Chvíle zaváhání však dala čas obráncům navíc. Jakmile se přibližovali ke kovové bráně města, tak se opakovala rána děla a vzduchem se opět po silném zahřmění přenesla těžká kovová koule, která zlomila jedno z ramen beranidla, které se pak celé pod vlastní vahou těžkého kmene rozlomilo. Vojáci, kteří beranidlo táhli, už nedbaje Sarifova hněvu, se dali na ústup.
Sarifovo klení směrem k dělu obránců rychle přerušil náraz kovů o sebe jako úder do kovadliny. Rána se nesla z východní strany. Toor byl přecejen úspěšnější, na té straně neměl Gheer žádná děla. Mágové obránců sice zkoušeli na pochod s beranidlem seslat spršku padajících ohnivých kamenů, ale ty se mágům na straně útočníků podařilo svými ochrannými kouzli vykrýt. Přesto nepřestávali a věřili, že ve větším počtu se jim podaří ochranu zlomit a beranidlo zničit. Další náraz beranidla. Brána se zachvěla. Vojáci operující beranidlo měli těžké chvilky. Ohnivé kameny naráželi do bariéry nad jejich hlavami. Šípy se jim zapichovaly do štítu.
Vojáci stojící vpředu hned u brány zahlédli, jak se ulicí uvnitř města za branou k nim žene zelený jezdec na bílém koni. Ještě za jízdy, v dálce než by bylo možné rozeznat rysy v jeho tváři, k nim od něj prosvištěla šipka. Voják stihl pozvednout štít, ale šipka prolétla skrze něj a zastavila se až v jeho rameni. Jezdec se zastavil na cestě v ulici v bezpečné vzdálenosti od brány a dobře mířenými střelami zaséval útočníky. Vojáci pustili otěže beranidla. Někteří svěsili své štíty a vzali do ruk malé samostříly, které měli zavěseny na opasku. Ostatní se jim snažili štíty poskytnout tak potřebnou ochranu. Útočníci si vyměnili s Fareanem několik střel. Čtyři vojáci u beranidla padli mrtví a dva další byli vážně zraněni. Farean se však z koně sesunul k zemi a zachytily ho až třmeny sedla. Kůň v úleku vlekl svého pána dál od brány, snad i k léčiteli, ale dle krvavé stopy, kterou jezdec na kamenné dlažbě za sebou zanechával, bylo jisté, že mu už nebylo pomoci.
Vojáci od beranidla se, podpírajíce své zraněné spolubojovníky, stahovali do bezpečí. Jiná skupina vojáků se už chystala zastoupit jejich místo u beranidla, ale některý z mágů chránící stroj před padajícím ohněm polevil, když zaměřil svou pozornost léčebným kouzlem na vážně zraněného, a dva ohnivé kameny dopadly na stroj. Lehce poškozen však zůstal stát hrozbou městu. Nová skupinka vojáků se přibližovala k beranidlu, když se jejich dříve padlí spolubojovníci u brány zvedli z krví nasáklé cesty. Skupina nejistým krokem postupovala vpřed směrem k nemrtvým vojákům. Oživil je někdo z jejich nebo ze strany obránců? Když byli na pět kroků od nich, bylo už jasno. Nemrtví vojáci tasili meče a začli útočníkům klást odpor. Každá rána beranidlem stála útočníky nemalé úsilí, ale ještě těžší bylo pro obránce tyto rány zastavit.
Ke konci dne, když i oblohu zahalila barva krve, byla brána na východní straně města znatelně poškozena, ale stále chránila své město. Beranidlo, které téměř celý den zahalovalo bránu svými ocelovými polibky, bylo už tou dobou spálené na uhel. Na západní straně, kde opět po celý den útočili démoni, se zdálo, že jejich nápor polevuje. Stále vrhali nespočetné množství různých kouzel směrem na hradby a obránce, ale kdyby si někdo opravdu dal tu práci, aby je spočítal, tak by zjistil, že jich byla méně než polovina oproti tomu, co na hradby seslali předchozí den. Vojáci na jižní i východní straně se stáhli do bezpečí dále od hradeb. Pro ně začínala klidná noc plná odpočinku a dohánění zmeškaných jídel, pro obránce další nejistá noc a obavy, co přijde v nadcházející den.

John drtil kletby mezi zuby. Sotva se útočníci stáhli, svolal Luciovy kapitány a vyslechl jejich hlášení. Dnešní den se vyvinul o dost hůř, než předpokládal. Východní brána byla poškozená, mágové unavení a ty hrátky nekromantů s padlými byly příliš i na Johnův vojenskou stravou vycvičený žaludek. Amelorovi důrazně přikázal, aby nekromanti obránců vlastní mrtvé nechávali na pokoji, ale Xarhaaz mu věnoval chladný pohled a prohlásil, že na druhé straně tak ohleduplní nebudou a že vlastních mrtvých v zádech možná ještě bude litovat. A regent byl ochoten se vsadit, že sotva se vzdálil, Amelor na rozkaz okamžitě zapomněl.
Dobrodruzi bojovali statečně a John si byl vědom, že mnoha gheerským obráncům dodávali kuráž najít sílu k plnění dalších úkolů, i když umdlévali. Ale bylo jich málo, zoufale málo proti hordám, které proti nim dnes vytáhly. Potřeboval by desítky, stovky takových odvážných bláznů, jako byl Anuvan, který dnes padl u východní brány.
Gheer potřeboval pomoc, jestli měl odolat. A nabízel se jediný spojenec, který měl sílu, která mohla boj zvrátit, i když to znamenalo porušení mírové smlouvy. Vzhledem k okolnostem ale neviděl jinou cestu. Zprávu přes krystal odeslal osobně:

S příchodem půlnoci se městem rozeznělo volání na poplach a obránci směřovali podpořit noční hlídku na západní straně. Démoni už v plné síle útočili znovu na hradby. Co sil během dne šetřili, to v noci dvojnásob vrhli proti městu. Brána pod náporem démoního plamene místy vykazovala už žlutou rozpálenou barvu a lehce tekla a hradby vypálené ohněm se po zrnkách písku sypaly.
Na jižní i východní straně byl té noci klid, ale nápor démonů na západě nedopřál obráncům klidné noci. I spánek vojáků Merhaby a Tooru byl přesto několikrát té noci narušen, když obránci proti několika velkým démonům použili sílu děla. To se jim povedlo osmkrát, než dělo na hradbách při výstřelu explodovalo a vzalo ještě poslední životy, ovšem už na straně obránců. Přesto se ani v noci démonům obranu zdolat nepodařilo.