Novinky

28. 9. 1086
John naposledy přehlédl místnost. Vybrali hlavní sál v paláci z jediného důvodu - je největší. John to s vírou nepřeháněl, ale jiní byli horlivější. Po ohnivé noci se objevilo mnoho proroků a každý věděl nejlíp, co pád hvězdy předpovídal. Tak či tak, byla to vítaná záminka pokusit se znovu začít efektivně spolupracovat, ale znamenalo to najít vhodné prostory. Přepočítal židle kolem stolů a zasmál se sám sobě, když si uvědomil, že už je počítal. Dvakrát.
Stejně se nic nerozhodne, ne v tomto množství. Jen se budeme několik hodin hádat. Ale kdybychom někoho vynechali, jen by to zbytečně jitřilo už tak napjaté vztahy na pevnině, v tom musel s Ternem souhlasit.
No tak hurá do toho, pomyslel si otráveně.

Jak dlouho už to je, co se přestal snažit vnímat, co kdo říká? S veškerým přemáháním potlačil zívnutí a znovu se zaposlouchal do debaty.
"Měli bychom zase stavět lodě a zaútočit na Arghan!" S tím musel souhlasit, ale jak dotyčného upozornil, není kde je stavět, doky byly zničeny.
"Vybijeme tedy démony na Rozcestí."
"To nestačí, někdo to tam musí bránit celou dobu, co se budou lodě stavět, což bude trvat několik měsíců. Kolik vojáků a bojovníků můžete dát, aby tak dlouho jen hlídali a vybíjeli démony na Rozcestí?" namítl Tern.
Tři, pět, přehlížel John zástupce táborů. Podíval se na Fergase a Sarifa a pomyslel si: Nula.
"Potřebuji své muže na obranu Úvalu před Gremoniány," zabručel merhabský generál.
"Deset," prohlásil toorský hrabě po chvíli a John si všiml, že i Sarif byl překvapen.
Podíval se na Terna. "Gheer může bohužel uvolnit také pouze kolem desíti mužů," prohlásil pak ke shromáždění. "Zbytek potřebujeme na obranu vlastního území a udržení klidu ve městě." A před ním. Počty těch, kteří opustili domov, narůstal, a bezpečí hledali právě v Gheeru.
"Tak to je víc než dost, ne? Já démony zabíjím sám!" Oči všech se obrátili k mluvčímu. Kdo že to byl? Někdo z Přízraků noci? John hledal diplomatickou odpověď, ale Fergas se s ničím takovým nezdržoval:
"Tak proč nás tu ještě otravují? Aha, ono je jich hodně, že?"
"Hrabě tím chtěl říct," vmísil se do hádky Tern, který seděl hned vedle Fergase, "že vojáci nemohou být ve službě neustále."
"Přesně tak," přidal se Sarif. "Musí trénovat, jíst, spát, odpočívat. Pokud budeme mít v terénu celou třetinu, není to ani deset mužů a do měsíce budou odrovnaní."
Shromáždění se ponořilo do ticha.
"Říše," ozval se Hammar, "může poskytnout značnou sílu." John zachytil pohled arapalského vyslance a pousmál se. Co následovalo, mu bylo předem jasné. Hammar samozřejmě myslel runové vojáky, což okamžitě potvrdil. Sarif bouchl pěstí do stolu a Fergas škrobeně připomněl podmínky mírové smlouvy. I mezi zástupci táborů zahlédl nesouhlas.
Kdyby šlo Gerwynovi o pevninu, stačí mu počkat, pomyslel si John. Ještě pár let a pak už nebude, kdo by mu mírovou smlouvu připomínal.
"Vzhledem k tomu, že stejně nebyly naplněny i jiné podmínky mírové smlouvy a mír trvá, a vzhledem k okolnostem si myslím, že bychom mohli zkusit nad touto variantou uvažovat," namítla opatrně Daryanna. John se na ni podíval s pochopením - její domov byl s krátkými přestávkami pod tlakem démonů už dva roky.
Sarif však zbrunátněl a Fergas se vztekle postavil a otočil se k Hammarovi: "Když je o tom řeč, kdy vůbec Říše navrátí unesenou občanku hrabství?"
"Říše nikoho z pevniny neunesla," odpověděl Hammar ledovým tónem.
"Paní Vinia na Zagan-Mar odplula dobrovolně," pokusil se situaci uklidnit Tern.
"Jak to můžete vědět?" obrátil se Fergas na gheerského regenta.
"Protože jsme jí pomohli s uskutečněním jejího přání. Pochopte, hrabě, ona jela ráda, za svým snoubencem, nyní už manželem," otočil se Tern směrem k Hammarovi. V tu chvíli mu na spánek dopadla Fergasova pěst a regent se bezvládně sesunul k zemi.
Shromáždění šokovaně přihlíželo.
"Léčitele!" křikl na ně John. Někteří vyběhli na chodbu, ale Daryanna a Duke, ten od Přízraků, zamířili k Ternovi. Jako jedni z mála bojovníků ovládali léčivou magii a tak je John pustil. Sarif mezitím odvedl Fergase stranou a šeptem se spolu bavili.
"Jistě je jen omráčený, že?" zeptal se, po době, která mu připadala jako věčnost. John si uvědomil, že má strach. Duke šeptal jedno zaklínání za druhým a nic nevnímal, ale Daryanna zvedla na chvilku pohled k Johnovi. Pak semkla rty a znovu se přidala k Dukovi.
Ve dveřích se objevil léčitel, ale ještě než si klekl k regentovi, John věděl. Chtěl ještě doufat, že se Gwalka spletla, ale Tern, regent města Gheeru byl mrtev.
John se rozhlédl po místnosti. "Kde je? Fergasi!" Ale Fergas i Sarif byli pryč. John se za nimi chtěl rozeběhnout, ale Hammar ho zadržel.
"Ty ne. Někoho pošli. Jeden padlý je až až."
Jenže ani stráže toorskou a merhabskou delegaci nezadržely.