Novinky

Byl už pozdní večer, když se U Rezavé podkovy otevřely dveře. Všichni zákazníci se otočili, aby se mohli podívat, kdo to vlastně přišel. „Tirus přišel“, prohodil jeden z nich a s úctou jej sledoval.
„Kdo to je, ty ho znáš?“ optal se jej druhý.
„Ty neznáš Tira? To je místní mistr boje přece, nejlepší bojovník široko daleko a učitel všech místních vojáků.“ vysvětloval první.
„Počkej! TEN Tirus? Vůbec bych to do něj neřekl, z mého pohledu vypadá hodně znaveně, seš si jistý, že je to opravdu on?“ namítl druhý.
„A ty bys nebyl? Už je to několik dnů, co se do města dostala velká skupina dobrodruhů, dovedli je kupci, kdoví odkud. Začali pobíhat všude možně, každého otravují a pořád chtějí pomáhat. A sám víš, jak se Gheer staví k cizincům. Nikdo jim nevěří, ale jsou prý hodně neodbytní. Aby se jich teda zbavil, rozhodl se pro ně tedy něco připravit.“ začal vysvětlovat první.
„Počkej počkej, jak připravit, myslíš jako nějaké výzvy?“ přerušil ho druhý zákazník.
„Přesně tak a nepřerušuj mě pořád“ okřikl ho první a pokračoval ve vysvětlování, „oba víme, že v okolí je spousta nepřátelských tvorů, kteří ohrožují město a jejich obyvatele, nebo je potřeba něco speciálního sehnat, jako třeba ty ještěří ostny. No a tak Tirus sedl před pár dny k pergamenům a začal si nějaké úkoly sepisovat. Dopřeje těm dobrodruhům přesně to, co chtějí a zároveň se jich tak nepřímo zbaví. A aby si zajistil, že se mu tam někdo nebude vychloubat, jak je nejsilnější či nejmocnější a že mu nesahá ani po kotníky, pro ty připravil ty nejtěžší výzvy. Na druhou stranu, jsou královsky zaplacené“ dopověděl první
„Kdyby jsi nepovídal, zase fantazíruješ, nevypil jsi té medoviny dneska už moc? Co by mohlo být tak cenněné......počkej, snad nemyslíš...“ zarazil se druhý ve svém hlasitém přemýšlení.
První jen hrdě kývnul hlavou: „Jo myslím....magické Kerantské krystaly“.
„A ty myslíš, že si někdo troufne i na ty nejtěžší?“ tázal se jej druhý, upíjejíc pivo z láhve.
„Jak znám Tira, tak to bude opravdu velice obtížné splnit, řekl bych až smrtelně nebezpečné“ prohodil lhostejně první zákazník.
„A odkud toho vůbec tolik o Tirovy a tom všem víš?“ zeptal se tázavě druhý.
„Jsem jeho žák příteli, už pár let“ pousmál se první zákazník, dopil svoji medovinu, na stůl položil několik měďáků a vyrazil do již nočního Gheeru. Druhý zákazník chvíli překvapeně seděl, ohlédl se ještě jednou jednou na Tira a odebral se po schodech do svého pokoje.