Novinky
Bělovlasý stařec se skláněl nad cestovní knihou mladého válečníka, který stál před ním. Sem tam ještě někdo přišel, že chce "opravit" runu.
"Gheer nebo Luminor... jednou se hodí to, jednou ono. Kdyby tak šlo mít runu sem i tam," brblal mladík pro sebe. Asi nepředpokládal, že ho stařec slyší, protože se pěkně lekl, když se kněz najednou napřímil a upřel na něj pohled pichlavých očí pod zježeným obočím. Byl ve městě nový, sotva měsíc, a knězův pohled ho donutil o krok couvnout.
"Cos to říkal?" zeptal se kněz. Jeho hlas byl chraptivý a snad i trochu zlověstný.
"P-pane?" zajíkl se mladík, ale pak se vzpamatoval, upravil si přezku se zbraní a poslušně vykročil ke knězi. Váhavost v jeho krocích snad nebyla patrná.
"Co jsi to říkal?" zopakoval stařec a naklonil se nad jeho knihou.
"Že by bylo fajn mít runy sem i do Luminoru," odpověděl opatrně.
Starý kněz se ale najednou usmál a už vůbec nevypadal děsivě. Mladík si nenápadně oddychl.
"To by bylo fajn," pokýval zamyšleně kněz a zadíval se do jeho knihy. "A mělo by to být proveditelné..." zamumlal do svého vousu.
"Vážně?" zeptal se dychtivě mladý bojovník.
"No jistě. Jen přijdeš o runu k Foxhole, ale tu můžeš mít v knize cestovních run."
"No skvěle!"
"Nidae, proč mne to nenapadlo dřív?" zvolal stařec. Pak pohlédl na mladíka. "Chvilku mi to zabere, jdi se zatím pomodlit za spásu své duše," ukázal k oltáři a začal něco tiše mumlat nad knížkou. Mladíkův výraz povadl, ale poslušně poklekl před oltářem a sklonil hlavu v rozjímání. Jestli se ovšem modlil za něco jiného, než aby to měl kněz hotové dřív, než bude mít otlačená kolena, to ví jen on sám.
