Novinky

Skalborská pevnost nebyla žádným útulný místem, ale když se generál Orias díval z balkonu na svou dceru a mladého pána Hammara, kteří se procházeli dole na nádvoří, přišlo mu, že kolem nich je vzduch hřejivější. Byl za Viniu rád, rád viděl, že ve svém budoucím muži nachází potěšení. A oblíbil si i mladého pána. S trochou zděšení si uvědomil, že jeho blízkost má raději, než Sarifovu. Co mohl soudit z těch pár setkání, tak Hammar byl mírný muž, vzdělaný. A především odmítal runy. Nesl jednu jedinou runu odolnosti, ke které přišel v mládí. Ostatní odmítl. A tuto neměl nejmenší problém přiznat. A Vinia k němu přilnula, trávila s ním mnohem víc času, než by ukládala zdvořilost.
Podíval se na Sarifa, který stál na balkoně s ním. Od příjezdu lorda Gerwyna byl zase zamlklý a podrážděný. S úlevou přenechal místo u zítřejšího jednacího stolu Johnovi z Gheeru, a svá setkání s lordem omezil na naprosté minimum. Mladík, co se dostal k moci příliš záhy, pomyslel si jako už tisíckrát. Ale zatím se jí držel a chyby, které dělal, dokázal přebít úspěchy. Podpora Merhaby byla pořád silnější, než podpora Tooru, i když poměry sil už přestávaly být tak vychýlené jako dřív. Možná se jednou opravdu podívá domů, do Tooru. V duchu si povzdechl. Jeho dcera u toho ale nebude. Odjede na Zagan-Mar a on ji za život spatří sotva párkrát. Její muž by sice měl být na pevnině často, ale Viniino místo bude na ostrově. Znovu pohledem sklouzl k těm dvěma a přinutil se usmát se. Mohla dopadnout mnohem hůř.
Pak se v myšlenkách vrátil k Sarifovi. On svou budoucí ženu viděl zatím jen na portrétu. Krásné děvče, runově krásné, to bezpochyby, ale dobře věděl, že Sarif je nadšen asi tak, jako kdyby mu řekli, že se má jít pomazlit se stříbrným hadem. Jaké to asi je, vědět, že si budu brát ženu Arapalu, s kdovíkolika odkazy kdovíčeho, dceru samotného lorda. Do myšlenek se mu vkradla kapka škodolibosti. Jo, chlapče... i takhle chutná moc.