Novinky
Kroužek z tmavého kovu mu držel vlasy tak, že mu nepadaly do tváře, i když měl skloněnou hlavu a četl vzkaz, co právě obdržel. Jeho žena právě vrazila do místnosti jak vítr a v patách jí byla jeho mlčenlivá služebnice. Nesnažila se ji zadržet, jen ji provázela. Velmi dobře znala své místo. Gerwyn zvedl hlavu a zadíval se na svou rusovlasou ženu, která se už skláněla nad jeho stolem.
“Slyšela jsem, že jsi dostal odpověď na svůj vzkaz, to je ona?”
“Ano, drahá, to je ta odpověď,” odvětil ji o poznání klidněji.
“Takže vyrážíme?” zeptala se po krátkém odfrknutí a střelila po něm pohledem.
“Vyrážím,” podíval se na ni. “Kromě Hammara beru pouze nerunový doprovod, zdá se, že si kladou nové podmínky.”
“Jsem tvoje žena,” odvětila s velkým důrazem na poslední slovo.
“Ano, ale pokud tě vezmu s sebou, budeme spát ve stanu na větrném pobřeží. A na lodi na mne čekat hádám nechceš.”
Odpovědí mu bylo jen vzteklé pohození hlavou, následovené rychlým odchodem. Gerwyn se za ní jen díval a pobaveně se usmíval. Opravdu ho to bavilo, stejně jako odpověď z pevniny. Podíval se na světlovlásku, co stála u zdi a viditelně čekala na rozkazy.
“Arho, byla bys tak laskavá a sbalila nám věci? Budeme bydlet opět v té pevnosti, zdá se. A ne, nevím jak dlouho se tam zdržíme…”
