Novinky

Gerwyn stál na vrcholku své oblíbené hlídkové věže. Ještě před chvílí mu společnost dělala křehká dívka s dlouhými hnědými vlasy, jeho dcera. Vyprávěl jí o pevnině, o jejích obyvatelích, i o jejím budoucím choti. Ještě teď viděl před očima její smutný pohled, když jí o něm vyprávěl. Snažila se ten výraz skrýt za svým okouzlujícím úsměvem, ale on ji znal lépe. Ona to zvládne, slyšel její slova, nemusí mít obavy. Přesto je měl. Díval se na horizont a ze zamyšlení ho vytrhlo klapnutí kovových dveří. Otočil se a zadíval se na svého starého přítele, jednoho z mála, koho jeho stráž pustí do jeho blízkosti bez doprovodu.
“Worrmone,” usmál se na staršího muže a ten jen zamračeně kývl. “Tváříš se velmi zamyšleně. Co náš zavřený zrádce Ryddyg?”
“Promluvil, Gerwyne. Uzná tě. Co s ním potom uděláš?”
“Skvěle. A znáš můj přístup, budu si ho držet blízko.”
Starší z mužů se na mladšího podíval překvapivě tvrdě. “Nemůžu s tím souhlasit, měl by ses ho zbavit.”
“Koho všeho bych měl podle tebe nechat zabít? Kdo by nakonec zbyl, kdybych se zbavil všech, kdo by se mnou mohli nesouhlasit? Nesouhlas není vzpoura, nesouhlas dává jen prostor k přemýšlení.”
Starší z mužů jen tiše zavrčel něco nezřetelného místo odpovědi a po chvíli dodal: “Ty budeš lord.”
“Ano, budu, Worrmone, už jím fakticky jsem. I ti zbylí dva se rozhodli pozítří přijít, poslali blahopřání. Bez Ryddyga nemají šanci sami uspět a zdá se, že to jejich vojenské mozky pochopily,” řekl s úsměvem Gerwyn a zadíval se na svého společníka, který jen pokývnul. Chvíli mlčeli.
“Worriga byla rozčilená, že jsi byl na pevnině tak dlouho,” prolomil ticho starší z nich.
“Já vím, tvá dcera umí velmi jasně dát najevo svůj nesouhlas,” odpověděl Gerwyn a podíval se na Worrmona, snad i trochu pobaveně. “Velmi jasně, měl jsem obavu, že několik mužů raději bude zbytek cesty plavat.”
Worrmon jen zatřásl hlavou, ale Gerwyn pokračoval.
“Ale můj pobyt na pevnině přinesl své ovoce. Víš, že je tam jeden z našich, co tam přežívá už čtvrt století?”
“Jen jeden? Dezertérů tam hádám bude víc,” zabručel starší z mužů. “A Říše by s nimi jako s dezertéry měla jednat.”
“Jistě, že jich tam bude víc, ale tenhle je zvláštní,” řekl Gerwyn a lehce poplácal svého přítele po rameni. “Víš, že gwida měla syna, že?”
Tou krátkou větou si vysloužil překvapený pohled. “Arrmon tvrdil, že se jich zbavil všech před více než dvaceti lety...”
“Nezbavil, zdá se,” odpověděl mu tiše lord a opětoval pohled. “Potřebuji, abys o něm zjistil vše, co se dá. Vše. Chci ho na naší straně, zatím odmítá.”
Worrmon jen kývl, než se vydal pryč. Věděl, že tohle bude náročné. Půl století záznamů a pamětí… Nebude v tom sám, ale ostatní nesmí vědět, proč hledají to, co hledají. Zatím.