Novinky
Loď se na obzoru ukázala nedlouho po poledni.
Lord Gerwyn už popocházel po altánu, jako by ho začínala ovládat nervozita. Na jeho tváři se však dále skvěl úsměv, který k němu, jak se zdálo, téměř neodmyslitelně patřil. Se svým protějškem, generálem Oriasem, dnes neprohodil více než několik vět, ve kterých si přislíbili brzké pokračování jednání a samozřejmě pokračující příměří. Gerwyn u sebe měl listinu, která tato dohodu stvrzovala a kterou by mu na ostrově mohla významně pomoci. Oba nyní měli na mysli mnoho věcí, ale Gerwynovu mysl toho sžíralo víc než Oriasovu. Nejen, že měl potvrzeno, že za smrt zasvěcenců ve Skalboru nemůže Gwynnar, ale přemýšlel i o návštěvníkovi, kterého mu dovedla Daryanna a vlastně díky tomu přemýšlel i o jí samotné.
Od korábu se k pobřeží přibližovala loďka.
Netěšil se na cestu, ale byla nezbytná. Musí rozehrát další dějství představení, na jehož konci bude jeho titul široce uznán. Potom se sem zase vrátí. Potom bude čas zjistit, zda ten návštěvník mu do karet nahrál nebo mu je spíše zamíchal pod rukama. Tohle bylo pro něj zatím tajemství, tajemství, které čeká na rozlousknutí. Stejně jako zjistí, kdo mu způsobil tu bolest, kterou zakusil. Zjistí, díky komu křičel bolestí a nenávistí, díky komu proklínal Gwynnarovo jméno. Zjistí, čí ruka vlastně vedla tu jeho, když odstraňoval Arrmona ze své cesty.
Pevně svíral okraje člunu a sledoval vzdalující se pobřeží.
Už teď se těšil na pevnou půdu pod nohama, už teď se nemohl dočkat jejího úsměvu. Myšlenky na ta tajemství ho však neustále ubíjely, neustále se jimi musel zaobírat. Jako by pro jeho mysl vše ostatní najednou bylo podřadné. Dohoda se zatím rýsuje… ale ta tajemství...
Gerwynův koráb se i s ním na palubě prodírá vlnami k zpět k Zagan-Mar...
