Novinky

Zvedal se mu žaludek z neustálého pohupování paluby. Skláněl se nad stolem pokrytým pergameny a psal, jen aby se občas zadíval na zeď, kde plápolavý svit lampy osvětloval obraz hnědovlasé dívky. Vždy se jen usmál a začal znovu psát. Její úsměv mu byl vším a celou cestu mu pomáhal překonávat mořskou nemoc. Na dveře někdo opatrně zaklepal.
“Dále,” řekl zpěvavou arapalštinou muž za stolem.
“Pane, jídlo je na stole,” odvětil mu muž stojící mezi dveřmi.
“Lorde,” opravil ho sedící a zpříma se na muže podíval.
“Lorde, jídlo je na stole,” poslušně se opravil příchozí, čímž si zasloužil okouzlující úsměv a pokývnutí od sedícího.
Gerwyn se zadíval na zaklapávající se dveře a jen potřásl hlavou. Všichni si musí zvykat na nové uspořádání… všichni. Po jídle ale vezme svůj dalekohled a sám se půjde podívat na to, co se chystá na břehu. Třeba i jemu někdo zamává. Ta představa ho skutečně pobavila.

o pár hodin později
Zamyšleně poklepával prsty o stůl, o který se opíral, a poslouchal rozhovor svých dvou společníků.
“Sami nedodržují počty, co navrhli… Měli bychom odplout.”
“Máme čas, třeba je to dočasné.”
“Tohle k ničemu nepovede.”
“Jako by to někdo zkoušel…”
“Zkoušel, starý lord Arrgwen chtěl jednat!”
“Lord Arrgwen je hnal do rohu!”
Teď se už Gerwyn narovnal a bouchl dlaní do stolu.
“Jste jak hádající se děti,” řekl zcela klidně a zůstal potichu, dokud se k němu neotočili. V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
“Dále,” zabručel podrážděně Gerwyn. Neměl rád, když mu někdo kazil pointu.
“Pa... Lorde, vojáků na pevnině ubylo. Zůstali tam čtyři uniformovaní, jeden prostě oblečený a motají se tam pořád ti, co se drží stranou - mávající zelený stařík, hubený muž na lamě a bledá žena na hnědém oři.”
“Sledujte je, jestli se jejich počty udrží, tak za svítání připravíte člun. Nehodlám tu sedět ani o okamžik déle, než je potřeba.” Podíval se na své společníky. “Naše debata pozbyla smyslu, pánové,” pronesl s úsměvem a ukázal ke dveřím. Jen potřásl hlavou, když je sledoval na odchodu.
“Jako by se báli nevyrovnaných počtů,” řekl si pro sebe, když popocházel k oknu a zadíval se k pevnině. “Ani dvojnásobek by pro ty na pevnině nebyl zárukou bezpečí…”