Novinky

Na širém moři
Stál u zábradlí na palubě svého korábu a svíral ho rukama, až mu bělely klouby. Příď rozrážela vlny a on upíral zrak na horizont, kde se pomalu začínal rýsovat proužek pevniny. Skalnaté masivy svírající trosky města Toor vypadaly hrozivě, ale on se na ně díval s nadějí. Už jen to, že viděl pevninu, ho uklidňovalo. Ohlédl se nahoru ke stěžni, v jehož koši stál jeho muž se dvěma odkazy zraku.
“Co vidíš?” zavolal na něj zpěvavou řečí.
Pozorovatel se podíval dolů.
“Břeh vypadá čistý, lorde. Jsou tam vojáci, čtyři s rudými plášti, čtyři s modrými. A nějaký altán nebo stan,” odpověděl mu stejně hlasitě a zcela stejně zpěvavě.
Gerwyn jen přikývl a opět se zadíval k horizontu. Na rozdíl od svého muže viděl opravdu jen pomalu zvětšující se proužek pevniny. Někdy přemýšlel, jaké to je, vidět lépe než dravý pták. Dnes ale přemýšlel nad zcela jinými věcmi. Za okamžik si i ti na pevnině všimnou jeho lodi. Byl rád, že místo rudých plachet nesl jeho koráb zlaté. Zlaté barvy zapadajícího slunce. Věděl, že na prvním dojmu záleží, takže se rozhodl, že přes jeho nepohodlí několik hodin počkají na širém moři, aby se zjevili při západu slunce. Nemohl vědět, jaký pohled to bude z pevniny, dělal jen vše pro to, aby to vypadalo tak, že připlouvají ze slunce.
Rozhodně ho čekal zajímavý týden…

Na pevnině u Tooru
Už tu byli několik dní, dnešní noc měla být noc novu, nejtemnější noc měsíce. Slunce se pomalu blížilo k obzoru, když si jeden z vojáků všiml korábu na horizontu, těsně vedle zapadajícího slunce. Oni opravdu připlouvají. Najednou se celé tábořiště stalo mumrajem, každý toho měl najednou hodně na práci, ale většina z nich se alespoň na chvíli zastavila, aby se podívala na válečný koráb.
Důstojníkem cloumala směsice vzrušení a nepokoje. Byl ve Skalboru, věděl co ti na lodi umí. Teď se na ni díval a snažil se zachovat klidnou hlavu.
“Pošlete zprávu regentovi a generálům,” obrátil se k pobočníkovi. “Naši hosté jsou na obzoru.”