Novinky

Na čerstvě navršenou mohylu se snášely sněhové vločky. U jejího úpatí prodlévaly dvě postavy, obě ponořené v rozjímání. Postarší rytíř ve valoritové plátové zbroji byl v pokleku na zemi, před sebou štít a obnažený meč. Vedle něj ve veritové kroužkovce klečel mladší muž, čelem se dotýkal obnažené země. Když se vedle něj ozvalo skřípění kovu, sám se s chřestěním také zvedl. Dotkl se prsty čela a pak oba tiše hleděli na mohylu, ztraceni v myšlenkách.
"Kameníci odvedli dobrou práci, na tak krátký čas," prohodil Orias po chvíli. Sarif mlčky pokývl hlavou. "To oni taky. Nebýt jejich oběti, žili bychom pořád v útlaku."
Orias na mladšího z generálů pohlédl. Bitva o Skalbor byla vyhrána, ale oba dobře věděli, že ta těžší je čeká. Nyní měli dvě pevnosti, které bylo třeba chránit před odvetou.
"Jak to vypadá s překladem kroniky?"
"Možná už leží na mém stolku. Písař má pokyn, že Ti má jeden překlad dodat okamžitě, jakmile bude k dispozici."
"Dobře. Snad nám to pomůže pochopit, co se tady odehrálo a co nás čeká," zamručel Orias a obrátil se zpátky k mohyle. "Tolik mrtvých," povzdechl a až podle Sarifova pohledu poznal, že to pronesl nahlas. Chvíli čekal, že v očích merhabského generála zahlédne posměch nad stařeckou slabostí, ale Sarif po chvíli pohled odvrátil.
"Ano. Tolik mrtvých," pronesl po chvíli tiše. Snad vzpomínal na slova, která mu řekl Zuris, když Sarif přebíral vedení nad merhabským odbojem. "Odteď jsi za nás zodpovědný, Sarife. Pamatuj na to nad tělem každého padlého vojáka."
"A měli jsme zpropadené štěstí, že jich nebylo víc," dodal Merhaban.
Orias se zamračil. Měli opravdu zpropadené štěstí. Kdyby stihli odpálit, co našli v dole pod městem, neměl by tu kdo stát a kdo oplákavat mrtvé. A Orias věděl, že to byl Sarif, kdo zavrhl průzkum propadlé země. Zpropadené štěstí…
"Bude potřeba zajistit tam stropy. A opravit bránu a hradby," pronesl.
"Tak pojďme," odpověděl Sarif a oba se vydali zpátky do pevnosti.