Novinky

U stolu v místnosti bylo osm židlí, ale obsazených bylo jen pět. Dva muži seděli na jedné straně, tři na druhé. Pohledy všech se upínaly na prošedivělého muže v pískové haleně.
"Můžete to zopakovat?" zeptal se Sarif.
Muž v pískové haleně kývl. "Ze Skalboru žádné rozkazy nechodí. Odjíždí tam pravidelné zásobování a vrací se prázdné povozy, ale žádné zprávy, žádné rozkazy. Alespoň ne takové, které by procházely mýma rukama. A že by nějaké takové být měly! No, Araga nikdo neviděl už měsíce. Městu fakticky vládne Vokes a ta jeho stínová banda," odplivl si na podlahu. "Promiňte," pohédl provinile na staršího muže v modrém plášti.
Generál toorského odboje se jen pousmál. "A ten co jsem pochopil není ve městě zrovna oblíbený."
Šedovlasý muž zavrtěl hlavou. "Nechte ho tam ještě rok, dva a město samo dobrovolně zběhne na vaši stranu. Ve městě se šušká, že ten mág, co ho ždímali kvůli tomu ukradenému kamenu, se z nich dočista zbláznil a odešel žít někam do divočiny." Muži naproti na sebe krátce pohlédli, ale v obličeji se jim nepohnul sval.
Sarif se naklonil dopředu: "S kolika muži můžeme počítat? Kolik jich je dost nalomených nebo dost loajálních Vám?"
"No, podle mého odhadu, takové dvě třetiny se přidají."
"I po tom incidentu s Arapalcem?"
Šedovlasý muž zbledl a malinko se schoulil. "Neříkám, že to bude kvůli loajalitě. Tohle," přejel si rukou přes tvář, "byla asi největší chyba mého života." Jeho rysy ztvrdly. "Ale nerad bych udělal podobnou, musím si být jistý, že máte na to to udělat."
"To záleží na tom, jaké nám dáte informace," vložil se do řeči Zuris, který zatím mlčky naslouchal.
"Dvě třetiny mužstva. Vran je ve městě zhruba polovina. Jen jsou o dost lépe trénované."
"I kdyby se to podařilo, bude potřeba Gheer ještě udržet. Kolik jich je venku? A jak jsou na tom jejich pevnosti?"
"Ta západně od města je vypálená od Dz'Monů a Vrány se nijak neženou, aby ji opravily. Jižně od města je další, poblíž krystalu. A další samozřejmě u severního krystalu. No a kolik jich courá venku, to budete líp vědět vy. Mají i ty své tábory, byť jsem zaslechl něco o tom, že ve skalborském úvalu tábor vypálili, ale ten je stejně dost daleko." Sarif se pousmál a kývl. Daleko jak pro koho. Ale neřekl nic. Ještě pořád si tím mužem nebyl jistý.
"Co udělá Skalbor?" zeptal se Tern, který seděl vedle šedivce.
"Těžko říct. Do vztahů mezi Vránama a Skalborem ze své pozice nevidím. Ale docela bych si myslel, že Vránám naroslo pyšné peří a dost záležitostí si řeší bez požehnání ze Skalboru. Je dost dobře možné, že je v tom Skalbor nechá samotné a pak přijde dorazit toho, kdo zvítězí. Ale to jsou fakt jen dohady."
Sarif se podíval na Terna. "Doufal jsem, že máš nějaké své lidi, co by mohli vědět víc."
"Své lidi mezi Vránama? Kéž by," povzdechl si Tern. "Své lidi ve Skalboru? To by bylo něco. Ale bohužel, Sarife, tady neposloužím."
"Jenže my tyhle informace potřebujeme," zabručel Orias.
"Tak mi dej lidi, které jsi ochoten poslat na tak riskantní podnik," odsekl mu Tern. "Já nikoho ze svých obětovat nehodlám."
"Nikdo nemluví o obětování Tvých lidí, Terne," vložil se do řeči opět Zuris. "Ale Orias má pravdu, musíme přijít na způsob, jak ty informace získat. Poslední, co potřebujeme, je vylámat si zuby na Vranách a dostat pak ránu z milosti ze Skalboru."
Všichni kromě šedovlasého pokývali hlavami a zamručeli na souhlas. Rozhostilo se ticho, které po chvíli přerušil odkašlání šedovlasého muže.
"Chcete vědět ještě něco?"
Muži na sebe pohlédli. Pak Orias pokývl dvěma strážným v pláštích stejné modři, jako byl ten jeho. "Ne, to bude zatím vše. Tihle muži Vás doprovodí."
Když byl šedovlasý odveden, promluvil Zuris: "Je Ti jasné naše riziko, Terne?"
"Zurisi, kdybych o něm nebyl přesvědčen, nevodil bych ho sem. Nevycházím jen z jeho řečí. Proklepl jsem ho důkladně."
"Dobře," přikývl starý velitel. "Co tedy uděláme s tím, co jsme se dozvěděli?"

Později téhož dne...

V sídle Vran v Gheeru bylo dnes živo. Na stole kapitána ležela mithrilová zbroj a sekera. Ten, co ji donesl, mluvil o Gwalce. Vokes se ušklíbnul. Podle všeho nakonec dostala solidně za vyučenou. Zbývá ještě ta smečka, co jí pomáhala. Pár Gwalů a Farean. I na ty dojde.
Přejel prstem po ostří sekery. Trochu ztupená, ale krásná práce. Škoda, že pro jeho potřeby nejsou sekery moc vhodné. Ani kroužková zbroj, dával přednost kůži. Přesto neodolal a natáhl si na ruce rukavice.
"Příjemný materiál, ale trochu těsná. Sotva na slavnostní příležitosti," zamumlal si pro sebe a rukavice zase odložil.
Pak vzal do ruky pergamen, který ležel vedle. Další zajímavý úlovek. Luminor existuje. To jméno bylo dlouho ověšeno tajemným nádechem, ale popis, který zanechal jeho člověk, byl víc než zklamání. Blátivá díra s nevkusnou výzdobou. Strážný žabař. Vokes čekal víc.
Třeba umístění na mapě.