Novinky

Ze spánku ho probudilo neurvalé otevření dveří a dusot nohou v pevné vojenské obuvi na schodech. No, bylo jasné, že to musí přijít, a byl vděčný za těch pár hodin spánku, které získal. Nasadil patřičně zbídačený výraz, vstal z lože a setkal se s patřičně lhostejným výrazem vojáka Vran.
"Kapitán Vokes čeká na hlášení a Ty si tady vyspáváš!" utrousil jedovatě.
Rial hmátl po své propálené róbě a obvázanou rukou mu ji vrazil pod nos. "Pokyny léčitelů," zachrčel. "Klid a spánek."
"To si zkoušej na kapitána. Odchod!"
Rial odmítl pomoc a čistou róbu a se škodolibým pocitem se pomalinku, pomaličku belhal k Vokesovi.
Kapitán Vran byl nervózní a rozčilený. Když spatřil mága - obvázané, rozcuchané, propálené mátožné zjevení - chvíli jen lapal po dechu. Pak vykázal Vrány a zůstal s mágem o samotě. "Kapitáne, omlou..." začal Rial, ale Vokes ho přerušil.
"Omluvy mne nezajímají," vyštěkl. "Kde jsou mí muži?"
"Je to... nepřítel nad naše síly," mág se zachvěl.
"Dz'Moni?!"
Rial zavrtěl hlavou a schoulil se.
"Dz'Moni problém nebyli, padali pod údery Vašich mužů jako mouchy. Ale na konci jsme narazili... Pochopte, nikdo z nás to nemohl vědět, nikdo ho tam nečekal..."
"K věci, mágu!"
"Arapalský mág. Mocný." Vokes strnul. V jeho očích Rial zahlédl strach. Výborně. "Musel to být Arapalec, nikdo jiný by nedokázal kontrolovat tolik zhmotněných živlů a démonů. Zuřil a vrhl proti nám veškerou svou sílu. Dobrodruzi pro ně nebyli žádnou překážkou, protivník je drtil po dvou, po třech svými kouzly. Vaši muži... bojovali statečně a jen díky jejich oběti jsem naživu. Nedokázal jsem pro jejich záchranu udělat nic," vydechl tiše a zavrávoral. "Ještě teď mne svírá ta moc, která z něj sálala."
Kapitán se za celou dobu nepohnul. Když se však ticho prohlubovalo, promluvil.
"Seš si jistý, že to byl Arapalec?" zachraptěl.
"Kdo jiný by mohl vládnout takovou silou? Zeptejte se ve Skalboru."
Vokes zesinal a Rial se v duchu zatetelil. Tohle nebyla akce schválená Gwynnarem. Copak asi ten dobrý muž poví na to, že Vrány útočí na Arapalce? Copak se asi stane kapitánovi, který takový útok vydal? Určitě bude patřičně odměněn. Dárci run se hodí neustále.
Vokes se trochu vzpamatoval. "A kámen?"
"Neměl jsem čas se rozhlížet, vše se odehrálo příliš rychle. Jsem rád, že jsem stihl zakouzlit přemisťovací kouzlo, než se ke mně dostali," zatahal se za zničenou róbu. "Obávám se, že je pro nás ztracen."
"Dobře, můžeš jít," hlesl Vokes.
Rial se odbelhal do své pracovny, vzal si čisté oblečení a ulehl na lůžko. Tři nula pro nás, pomyslel si a konečně nerušeně usnul.