Novinky

Rial se svalil na postel. Po cestě od Dz'Monů se zastavil se u léčitelů a nechal si ovázat ruku a hlavu. Ne že by ho něco skutečně bolelo, krom celého těla, ale chtěl vypadat věrohodně, až ho návštěvou obdaří kapitán Vokes.
Zavřel oči a přál si, aby je tak mohl nechat týden. Možná dva. Na několik úderů srdce nechal únavu, aby ho ovládla. Pak se s hekáním zvedl a přešel ke stolu. Měl práci. Bude moct spát, až odboji přepíše zápisky, které u Dz'Monů získal.
Usedl za stůl a znovu pohlédl na zápisky, které za sebou Arapalský mág Glirrd zanechal.

10. 11. 1075
Začínám tento nový deník, abych zde shrnul zápisky ohledně meteoritu, který prolétl oblohou v dnešních večerních hodinách.
Místo dopadu je hlášeno jihozápadně od hlídkové věže.
Zatím se pokusím v meditaci něco zjistit než se hlídka vrátí s jejich informacemi.

Viděl jsem meteorit padat mnoha očima, zvířat i lidí ve městě a z mnoha různých směrů. Měl jsem tak možnost si všimnout něčeho co nepostřehl nikdo z nich. Různé barvy záře, které dopadající kámen za sebou ponechával. Rozhodně nejde o obyčejný kus vesmírného kamene, který si sem našel cestu. Tenhle byl vyjímečný.

Hlídka oznamuje, že kámen těsně minul moře a dopadl západně od Rankhelských lesů. Na místě neshledali nic zajímavého. Hlupáci. Budu se muset na místo vypravit co nejdříve sám.

Vydal jsem rozkazy k sledování pohybu lidí kolem kamene. Je jisté, že taková událost vzbudí rozruch a nemám v úmyslu být někým viděn.
Jak to bylo možné, tak jsem se vydal na místo. Už když jsem se přibližoval, tak bylo cítit chvění barev ve vzduchu. Kolem kamene už zvládly vyrůst krystaly. Skrývá se v něm víc než jsem prvně čekal. Kámen byl studený s horkým srdcem, které tepalo životem. Skořápka ve které se magické těleso nacházelo bylo neporušené. Přišel jsem po dlouhé době od dopadu a nebylo moc času co bych zde mohl strávit, brzo by mne tu někdo mohl vidět. Ochranné kouzlo Ka`la Eta z kerantských krystalů by zatím mělo stačit. Síla srdce by měla kouzlo dostatečně udržet než vymyslím vhodný plán. Krystaly budu muset ponechat jak jsou, zdá se, že stejně vyrostou v okolí další.

12. 11. 1075
Dostávám zprávy, že o krystal se hned vzbudil zájem u lidí z Gheeru. Naštěstí tam zatím jít nemusím, nejdříve musím připravit co je třeba.

13. 11. 1075
V nočních hodinách jsem se vrátil znovu na místo. Cílem bylo kámen znovu analyzovat a připravit na přesun. První se mi povedlo, kámen se skutečně rozrůsta pod zemí a rozšiřuje krystaly po okolí jako strom kořeny. Barevná energie proudí krystalama tam a zpátky do srdce jako krev v lidském těle. Je zřejmé, že skořápka není tak netknutá jak jsem prvně doufal, ale ve spodní straně, kterou dopadl kámen na zem, bude prasklina. S druhým úkolem to bylo ale poněkud horší. Krystalové kořeny znemožňovali pouhou fyzickou manipulaci a stejně tak i přesouvací kouzla. Bude potřeba oddělit nejdříve krystaly od jádra a přerušit tok energie.

V okolí krystalů prosakuje energie do půdy a zamořuje ji nějakou neznámou hmotou. Je krásná, nehmotná, temná a přesto plná barev.

15. 11. 1075
Pokusy jsou zatím bezúspěšné. Krystaly brání veškeré manipulaci. Jakékoliv násilné proudění hmoty nebo energie by způsobilo rorzuch jádra a narušení růstu krystalů. Musím najít způsob rychle, mágové z Gheeru zvyšují svou aktivitu v zájmu o kámen a krystaly.

20. 11. 1075
Ti hlupáci to samozřejmě udělali. Používají svá kouzla na kámen jak kdyby to byl nějaký tupý zlobr. Došlo k narušení jádra jak jsem se obával. Teď z kamene nezískám už jeho plnou sílu. Mohu však dokončit původní kouzlo, které jsem plánoval a zbytek síly kamene tak získat pro sebe.

25. 11. 1075
Je zřejmé, že si gheerští mágové jsou vědomi toho co dělají. Snaží se krystal dostatečně porušit aby bylo možné odebrat krystaly. Ty začínají podezřele z místa mizet. Kouzlo mám téměř zhotovené a pokud od jádra odtrhnou i zbytek krystalů, tak mi náramně ušetří práci.

26. 11. 1075
Posádka která mne k úkolu doprovodí je připravena. Vše po cestě zařízení a na svém místě. Další krystal zmizí. Jestli tuto noc se vytratí i ty poslední, tak může akce započít.

Nakonec jsem se rozhodl jim trochu pomoci a stejnou cestou jsem si získal jeden krystal pro sebe. Nevidím v tom velký potenciál, ale je potřeba mít všechny vzorky.

27. 11. 1075
Jak jsem předpokládal, tak v noci poslední krystaly opustily místo dopadu. Je to ztráta s kterou se budu muset obejít, část síly, která mi unikla, ale díky tomu ji získám více z jádra. Vojáci svůj úkol zvládli dobře, Vrány byli překážkou s kterou se počítalo, přesto těžší než se počítalo. Ztráty přesáhli o dva mrtvé více než jsem předpokládal. Přesun kamene však zůstal tuto noc nepozorován, zítra uvidí pouze prázdný kráter.

Po několika komplikacích je kámen umístěn v mé pracovně uvnitř pevnosti. Stále z něj cítím sílu, cítím se silnější a plný nadšení jen když se na něj dívám. Skořápka je více porušena než byla dříve. Odtržení krystalů a násilné působení ničivých kouzel zanechalo škody i skrze mé ochranné kouzlo. Nedal jsem do něj tolik sil, bylo to narychlo, tak je to pochopitelné.

28. 11. 1075
Od přesunu krystalu jsem nespal. Nemohu. Musím využít každé chvíle s ním. Z prasklin ve skořápce se nic nesnaží dostat ven. Zatím usuzuji, že jádro bylo silně narušeno a přestalo růst. Žádné nové krystaly, žádná tmavá hmota plná barev. Budu si muset vystačit s tím co mám.

Proseděl jsem u krystalu dalších několik hodin. Pozoroval jak vyzařuje ven a táhne světlo k sobě dovnitř. Po zvážení jsem rozhodl, že není důvod ponechávat skořápku a odhalím celou sílu jádra.

I přes už způsobené praskliny bylo těžší skořápku sundat než jsem původně očekával. Je to únavou? Nebo kámen vysává sílu i ze mne? Rozhodně není čas na spánek. Jádro plyne zářivou bílou barvou. Je hladové. Já vyčerpán. Je na čase odpočívat, teď musím, je potřeba dát jádru to co chce.

29. 11. 1075
Neskutečná nádhera. Po potřebné meditaci jsem povolal ohnivou sílu z této planety směrem k jádru. Vzal si všechnu energii, která byla jeho směrem vyslána. Prázdná bílá barva se proměnila v sytou ohnivou. Energie proudí jádrem viditelně i pro obyčejné oči. Jádro je stále živé, ne však tak plné sil jako při střetu s planetou, ale pořád vnímá kolem sebe. Přetváří energii na svou vlastní, jinou než obdrží. Úkrývá sílu ohně a blesků. Hmoty a jejího narušení. Musím porozumět proudu barev v jádře.

Stačilo nakonec tak málo. Nakonec ten krystal, který jsem získal byl více potřebný než bych čekal. Budu jich potřebovat získat více? Jádro už neroste ani po přílivu energie a ostatní se skrývají někde v Gheeru nebo snad už i ve Skalboru. Zatím si budu muset vystačit s tím co mám.
Krystal reagoval na sílu v jádře. Bral si ji k sobě a zase vracel, když získal novou. Uchovával a násobil. Studoval jsem mnoho Kerantských krystalů, ale nemohu o žádném z nich tvrdit, že by byl krásný jako tenhle.
Přesun mé magické síly skrze tento prach z krystalu transformovalo mou energii na něco co jsem až do nedávna na tomto světě neviděl. Proud mé síly vešel do krystalů, změnil se a poté zase vyšel zpátky do mě a okolo mě. Zaplnil celé okolí tou krásnou hmotou plnou barev. Energie z ní se vznášela do prostoru a zanechávala třptivé záblesky.

Opakováním předešlého postupu s úpravou síly a směru vložené magie se mi podařilo učinit několik dalších objevů. Postupy k těmto procesům zanechávám v zvláštní knize, kde popisuji všechna tato "kouzla".
Opravdu to tak mohu nazvat? Našel jsem nová kouzla ukrytá v síle krystalů a jádra? Zdá se, že vytvářím novou dosud neviděnou knihu kouzel. Magie které váže hmotné a nehmotné věci spolu s energií.

30. 11. 1075
Práce pokračuje klidně a úspěšně. Celkem mám už 8 postupů pro tato speciální kouzla. Je na čase si udělat přestávku a vyzkoušet další potenciál jádra na jiných věcech, na jiné magii a způsobu uchování energie a proudění barev.

Jakýkoliv pokus se zvířaty i člověkem byl zatím neúspěšný. Veškerá energie se nedokázala v takovémto smrtelném těle držet a způsobila rozpad svalů a orgánů.

Vzácné minerály i dřeva na jádro nijak nereagovaly ani on na ně. Všechny byly pro jádro jako mrtvé, neexistující a studené.

Znovu jsem opakoval pokus s udržením energie a barev v těle člověka. Tentokrát držený okovy namísto mé vlastní magie. Výsledek stejně neúspěšný jako ten předešlý.

Přešel jsem na předměty, které mají větší magický potenciál. I zde bylo mnoho neúspěchů, ale první záchvěv energie byl u prázdné runy bez energie. Ta z jádra jí však jen prošla a buď se hned vrátila nebo rozplynula v okolí. Stále se zde nedržela, ale úspěch byl blíž, dokázala jím proudit.
Opakoval jsem stejný postup s runou, která už svou vlastní energii měla. K mému zklamání jsem žádné navýšení síly této runy nepozoroval. Přesto k proudění barev skrze ní stále došlo. Využil jsem úlomku z krystalu pro přesun energie z jádra na runu a dosáhl dalšího úspěchu. Při kontaktu s krystalem se přesunutá energie nevrátila, ani nerozplynula. Proudila mezi runou a krystalem, tak jako to dělá v jádře. Na runě bylo vidět, že jí toto spojení vyhovuje. Praktické využití?

Zajímavé výsledky. Obstaral jsem si meč osazený runama, které jsem tenkým vláknem z prachu krystalu propojil. Vytvořené spojení dokázalo udržet přijatou energii z jádra mezi všema runama. Proudila sem a tam jako v jádře. Výsledek však nebyl jaký jsem očekával. Síla run ve zbrani se zmenšila, ale více stabilizovala. Stále si nejsem jist kam s tímto mířím. A je opravdu mým cílem hledat posilnění těchto run? Na mé runy podobný postup nijak nepůsobil a přijatá energie se mne pouze pokoušela trhat jako předešlé dobrovolníky.

Je tohle úspěch? S dosaženou vyšší stabilitou run se mi povedlo pomocí runových orbů umístit na zbraň další runy. Zbraň krásná jako Arapalský válečník. Přesto v mé ruce stále k ničemu. Síla run ve zbrani se vždy uzavře do sebe, když zbraň držím. Prolomení Arapalského prokletí to rozhodně není. Pouze síla navíc pro obyčejné smrtelníky.

1. 12. 1075
Výzkum s runovými předměty jsem zatím odložil. Kvůli ním jsem také přišel o podstatnou část krystalu a toho získat další vzorky bude víc než obtížné.
Pokračuju s tvorbou dalších kouzel.

Věřím, že jsem vyčerpal všechny možnosti. Do své knihy jsem doplnil dalších osm kouzel.

Zdá se, že zájem o jádro vzešel na síle i jinde. Hlídky hlásí příchod dobrodruhů k hradbám spolu se skupinou Vran. Nemohu se spoléhat na obranu Dzmonů. Opustit jádro také ne. Vezmu si část jeho síly a pak mu jí vrátím s ochranným kouzlem. Uzamknu ho k tomuto místu a svážu k jádru této planety od které si vzalo svou novou sílu.

Vše proběhlo bez problému. Skoro bych řekl, že jádro mi pomohlo a bylo vděčné. Jeho barvy mi budou chybět. Pevností se šíří hluk poplašných systémů, DzMoni, strážní golemové a mechanismy je zdržují dostatečně abych si vychutnal poslední chvíle klidu s ním. Zůstane tady a já se pro něj vrátím.