Novinky

Před několika dny...

Plamen svíčky zaprskal a zhasl. Mág na to zareagoval pochrápáním a trochu se zavrtěl ze spánku. Zatímco knot svíčky si ustlal v loužičce vosku, Rial spal ve své židli, hlavu položenou na vrstvách pergamenů rozházených na stole.
Mág zamumlal ze spaní a chtěl si najít pohodlnější polohu, ovšem spící tělo neodhadlo rozměry stolu a Rial se svalil ve spršce pergamenů na zem. Celý překvapený mžikal do tmy a pak zaklel.
"In Lor," zachraptěl a rozhlédl se kolem sebe. Rukama začal šmátrat kolem sebe mezi pergameny, ale pak se zamračil a zadeklamoval: "Uus Wis!" Výzkum a z něj plynoucí vyčerpání si na něm vybíralo svou daň, ale euforie z každého malého pokroku ho poháněla daleko za to, co si myslel, že jsou jeho hranice. Klepl se do spánku a zvedl se ze země. Po paměti sáhl pod hromadu pergamenů na stole a sevřel v dlani tři drobné kamínky.
Úlomky z krystalů, které rostly kolem spadlé hvězdy. Díkybohu neporušené.
Rozsvítil novou svíci a rozhlédl se po pergamenech na zemi. Vzal namátkou jeden do ruky.
"Posilnit kouzlo, jasně," odložil ho a zvedl jiný.
"Krystal je křehký a uvolňuje obrovské množství nespoutané energie." Přelétl níž a znovu zaklel. Tohle už přece vyvrátil, tak proč ten pergamen ještě schovává? Podal si prázdnou bednu a pustil se do úklidu.
"Formule na stabilizaci energie. Hm, vyhodit, nebyla k ničemu. Charakteristika uvolněné energie, hm. Divoká, surová. Nechat. Hmm, tohle se může ještě hodit..." Čekal ho příjemný zbytek noci.
Náhle se zarazil, zalistoval zpátky pár pergameny a vytáhl ten, který hledal. Popadl brk a chvatně načmáral pár slov. Až tohle dodělá, tak se k tomu musí vrátit. Kdyby to fungovalo...

Včera

Zezdola slyšel rozčilené hlasy. Nerozuměl jim, ale zdálo se mu, že zaslechl své jméno. Asi kvůli konferenci. Kalime je zvládne, dobrodruzi musí počkat. Vraní kapitán totiž čekat nehodlal.
"Okamžitě všeho nech a pojď s námi. Kapitán čeká." My jsme snad spolu pásli vepře? Rial vstal s nelibostí, když ho dopoledne vyrušili od jeho práce.
Když pochopil, že ho vedou ke spadlé hvězdě, už už se chystal odseknout, že toho si všiml již před několika týdny a že výzkumu téhle hvězdy se právě věnoval, když ho tak neomaleně vytáhli ven. Jenže hrdost a drzost jsou hezká věc, ale hlava na krku hezčí. Vrány neměly zrovna moc smysl pro humor. Velmi se snažily blížit svým vzorům.
Jestli mne sem vedou kvůli těm chybějícím krystalům... No, vždycky se může vymluvit, že nebyl čas... Budou z toho mrzutosti, ale nějak se to vyřeší...
Brzy byli na místě. Na místě, kde před nedávnem se čtveřicí mágů za cenu obrovského vyčerpání dokázali lehce narušit nejmenší z krystalů, ale s jádrem hvězdy nehnuli ani o píď. Na místě, kde o pár dní později v mnohem větším počtu zaznamenali zatím nenahlášený úspěch. Ale kvůli tomu ho sem nevedli. V kráteru se válelo pár rozbitých krystalů a jinak nic. Hvězda nikde.
Mistr mezi gheerskými mágy jen němě otevřel ústa. Zavřel je a zkusil to znovu, ale ani na druhý pokus z něj nevyšla hláska. Pohlédl na kapitána se zřejmou otázkou v očích.
"Koukáš Ty na mne? To já čekal odpověď od Tebe. Jak je sakra možné, že Ty tady šaškuješ už měsíc a jediné, co máš, je pár křehkých kamínků, a pak si sem napochodují Dz'Moni a vyčistí to tu do posledního kamínku!" Aby svým slovům dodal důraz, nakopl hroudu země. Jenže při tom trefil zrovna jeden z krystalů a Rial dobře věděl, jak jsou křehké. A co bude následovat.
Když se energie uvolnila, všechny Vrány couvly o krok dva, jen Rial se nehnul. Načerpal z toho alespoň trochu uspokojení.
Kapitán zamručel. "Dobře, tohle by mohlo částečně odpovídat na mou druhou otázku: Proč? Ale taková odpověď mi nestačí. Co s ním chtějí dělat, že se pro ten mizernej šutr vydali tak daleko. Proč pro ně má takovou hodnotu, že nás to stálo pevnost i s posádkou?"
Rial ve své pracovně potřásl hlavou, aby z ní vypudil vzpomínky. Měl práci. Musel najít odpovědi na kapitánovy otázky: Jak a proč?