Novinky
Fareanka v bílé říze zula sandálky a bosá přešla po svěží trávě. Usadila se u paty stromu, opřela se o něj a zavřela oči. Ruce po paměti položila na kořeny a usmála se, když ucítila energii, která jím proudila.
"Matko, která nám dáváš dýchat," promluvila tiše, "Tvá služebnice Tě přichází žádat o radu." Na okamžik strnula a pak opět tiše pokračovala. "Nechala jsem svolat Fareany, kteří nežijí v údolí, ale toulají se širým světem, jak sis přála. Seznámila jsem je s Tvým plánem a Tvou nabídkou." Ze tváře jí zmizel úsměv. "Bojím se ale, že neuspějí, jsou příliš pohlcení vzájemnými sváry, zkažení městem a nedůvěrou." Na okamžik se odmlčela a jakoby naslouchala. "Ano, vím, že žijí daleko od Tvé moci, ale..." Znovu se odmlčela. "Vím, že se Fareané rodí i mimo údolí Nelya Irin. Ti všichni měli vždy dveře otevřené a mohli kdykoliv přijít..." Najednou prudce rozevřela oči, napřímila se. "Já? Pochybovat o Tobě?! Nikdy, vím, jaké je mé poslání a nesu ho s radostí a vděkem!" Sklonila hlavu do dlaní. "Odpusť, Matko, budu věřit, že vstoupíš do jejich srdcí a odneseš pryč nedůvěru, pochyby a zášť, které v nich sídlí. Přidám i svou modlitbu, aby v srdcích nás všech jsi Ty byla na prvním místě.
Tvá moudrost a laskavost je nekonečná," dodala po chvíli a pokorně se schoulila u paty stromu v tichém rozjímání.
Farean, který se nedaleko staral o pole, se zadíval směrem, kde kněžka rozmlouvala u paty stromu sama se sebou, nakrčil čelo a povzdechl.
