Novinky

Dacey
Kůň dojel v plné rychlosti až před železné dveře paláce. Jezdkyně na stráže ani nepohlédla, ale ti jí stejně okamžitě otevřeli dveře. Těžkým dopadem kovových bot sesedla z koně a vešla dovnitř. Znatelně tuhými, přesto rychlými kroky procházela chodby paláce a vyhýbala se veškerým pohledům.
Už tam byla. Zavřela dveře od pokoje.
Její napřímený a hrdý postoj ihned opadl a vydala pár krátkých a tlumených vzdechů. Pohlédla na své ruce a pak i na róbu, která zakrývala zbroj a její tělo. Pomalým rozklepaným pohybem si sundala rukavice a poté helmici. Dlaně měla vlhké od potu a krve, prsty se jí klepaly. Ustoupila krok dozadu, aby se opřela o dveře, a pomalu se sesunula do sedu na zem. Přes potrhanou róbu se dostala k řemínkům na zbroji a začla je rozepínat. Po jejich uvolnění se ze stáhnutého těla uvolnila další krev.
Tohle ještě necítila. Ne tolik. Bolest a slabost prostupovala celým jejím tělem. Pokud měla být zítra fit, potřebovala vyléčit silnou magií, ona však měla jen obvazy a obyčejné lektvary. Do města k léčiteli nemohla. Nemůže ukázat slabost Arapalu a svíjet se bolestí na lůžku vedle stonajících farmářů, nechávat na sebe sahat ty nízké červy. A Skalbor? V tom nejlepším případě by ji tam čekal jen posměch, urážky a ponížení.
Sáhla do brašny s lektvary a prohlédla lahvičky. Několik jich vybrala a vypila a ošetřila si zranění. Pak s tlumeným klením ulehla na lůžko a zavřela oči. Ušklíbla se, ale tentokrát spokojeně. Toho Xara poznala, s tím už měla tu čest. A ti ostatní… bezpochyby taky od Přízraků.
Obvazy a lektvar, kdo ví, jestli to bude stačit, ale touha po pomstě jí určitě pomůže také.


Skalbor
Severozápadně od Gheeru, za třemi horami a dvěma mořskými úžinami seděl Gwynnar, syn Gwyrronův na svém trůně v zasněžené pevnosti a četl svitek od posla z Gheeru. Honička poručíka Dacey s dobrodruhy, několik potlučených, mrtví na ulicích Gheeru, zavřené brány města. Zástupce lorda se křivě usmál. Nechápal, jak si může někdo myslet, že by mohl Arapal padnout, když mají takové problémy s jedním poručíkem. Kdyby Dacey měla tolik run, jako jeho generálové...
Zadíval se znovu na pasáž, která popisovala útočníky. Ta tři jména - Duke, Juran a Rhian Sugden - mu nic neříkala, ale do paměti si je uložil. Přelétl text níž a zarazil se u zavřených bran Gheeru. Gheerští si budou stěžovat, že přichází o zisky. Vrány nebudou moct předávat vzkazy… Dobře, otevře, ale jen západní bránu.
Chvíli zamyšleně hleděl před sebe a pak si podal pergamen a brk. Měl svého písaře, ale některé zprávy psal rád osobně.

Z rozkazu zástupce lorda se nachystá dvoučlenná hlídka, která bude vyslána do Gheeru. Hodinu po poledni si přijde pro rozkazy a po té neprodleně vyrazí.
Gwynnar, zástupce lorda Arrmona

Zavolal si posla a poslal ho do kasáren.


Merhaba
Sarif vyskočil ze své židle a zařval. "Cože udělali?!"
Posel o krok ustoupil a pak zopakoval hlášení. Generál jen zaskřípal zuby. Chvíli uvažoval, že si dá svolat velitele táborů a seřve je, ale pak od toho upustil… Zrovna ti tři, čtyři, věděli, co mají dělat, a jejich úsudku více či méně věřil. Podle těchto novin tam ani jeden zapletený nebyl. Ale pořád zodpovídají za své lidi. Začal přecházet tam a zpátky, ale pak si všiml posla, který ještě pořád stál v místnosti, a zastavil se.
"Běž se dát do pořádku, pošlu pro Tebe, až bude nachystaná odpověď." Muž vděčně zmizel. Semkl rty a znovu začal přecházet po místnosti. Pak si sedl za stůl a začal psát. Posel bude rád, že to nemá daleko.