Novinky

Foxhole

Erik, kapitán Foxhole, seděl zadumaně u stolu a hleděl na své kolegy, kteří tvořili radu Foxhole. Lesy daleko na severu se potulovaly vrány a bránou severovýchodně od osady proběhla arapalská lučištnice. Což o to, lovci byli zvyklí arapalské potkávat, mást a svádět ze stopy, ale vzhledem ke všemu ostatnímu, co tuhle Arapalku provázelo, byl tentokrát velmi rozčilený. Tohle začínalo přerůstat mimo jeho kontrolu a jediné, co mohl dělat, bylo spoléhat na umění jeho lidí a štěstěnu.
"Ta brána je pro nás nebezpečná. My ji nepotřebujeme, dobrodruzi používají krystal na rozcestí..." Zamyšleně poklepal nohou pod stolem. "Chci najít způsob, jak ji uzavřít." Okolo sedící lovci neskrývali překvapení. "My ji nepotřebujeme," zopakoval kapitán a pohledem přejel lovce. Jak se jim skládaly myšlenky, pomalu se jim ve tvářích zračilo pochmurné pochopení a váhavý souhlas. A otázka. Vznesl ji Eranel.
"Jak ji chceš zavřít?"
"Nemám nejmenší ponětí, magii rozumím asi tak jako vy. Ale doufám, že v Gheeru, Tooru nebo Merhabě budou vědět víc. Když ne, tak ji zavalíme, rozboříme..." pokrčil rameny.


Merhaba

Sarif vzhlédl hlavu a trpce se pousmál.
"Zdravím Tě, Zurisi. Jaké přinášíš zprávy?"
"Práce na stabilizaci obchodní stanice pokračují. Blížíme se ke konci a vypadá to, že půjde použít dost původního zdiva."
"Alespoň nějaká pozitivní zpráva," ukázal bývalému generálovi židli. "Posaď se prosím."
Zuris na něj pohlédl. Sarif mu chvíli pohled opětoval a pak se opřel do židle a zavřel oči.
"Začínám chápat, jaký hlupák jsem byl, když jsem křičel, že nic neděláš." Otevřel oči a podíval se na svého předchůdce. Ten se jen pousmál a pomalu kývl hlavou.
"Není to tak jednoduché, jak sis myslel, že?"
Sarif zavrtěl hlavou. "Po Gheeru a kolem Skalboru běhá Arapalka. A já nevím, co si s ní počít. Před několik měsíci bych okamžitě volal po její hlavě, bez ohledu na následky. Teď mi právě možné následky svazují ruce."
Zuris na mladíka hleděl a bylo mu ho skoro líto. Téměř viděl, jak mu vlasy šediví starostmi. Na druhou stranu má, co chtěl. Jemu tyhle starosti nechybí. "Nějak se budeš muset rozhodnout."
"Dám tomu ještě pár dní. Tábory jsem varoval, snad se ta čubka vyběhá a zaleze zpátky.
Pokud ne, alespoň zjistíme, jaké máme v celém tomhle podniku vůbec šance... Jdi si odpočinout, zítra Tě vyšlu na další cestu."
Když Zuris odešel, Sarif s jistou nelibostí zhasl svíci a šel si lehnout. Poslední, co potřeboval, byl úsudek zkalený únavou.


Gheer

V kobce pod gheerským palácem zaskřípěly těžké kamenné dveře. Pootevřely se, ale v šeru nebylo vidět, že by někdo vešel. Ostatně nebyl ani kdo by nic neviděl, místnost byla prázdná. Ze stínů se vyloupla drobná postava a vzala ze stolu svazek klíčů. Nahlédla do první cely, nic. Do druhé... a strnula. Na zemi se válelo nahé ženské tělo v kaluži krve. Tiše vrátila klíče na stůl, vyšla z místnosti a zavřela za sebou. Tolik riskování a k ničemu, tady byla pozdě.


Skalbor

Ah ano, nad Skalborem sněžilo. Ale do hlubin pevnosti jeho zima nedosahovala. Gwynnar, syn Gwyrronův, zástupce lorda Arrmona ve Skalboru, právě opatřil pečetí listinu, která před ním ležela, když se ozvalo zaklepání na dveře. Pokynul rukou stráži, která dveře otevřela. Za nimi stál promoklý člověk, který vešel a okamžitě se uklonil. Ještě stále v úkloně prohlásil:
"Můj pane, přináším zprávy z Gheeru."
"Přistup blíž a mluv," vyzval ho Gwynnar. Posel přistoupil tak blízko, jak mu dovoloval protokol, znovu se uklonil a pokračoval.
"Můj pane, nesu zprávu od poručíka Dacey. Včera se jí podařilo zajmout a vyslýchat jednu členku cechu Přízraky noci."
Zástupce lorda letmo pohlédl na listinu, kterou se zabýval před příchodem posla. "Mluv dál, co zjistila?"
"Můj pane, sledovali jsme ji podle Vašich příkazů, ale celu nechala vyklidit, takže výslechu nikdo přítomný nebyl. Po jeho konci ale vypadala... spokojeně," vytáhl z brašny svitek a natáhl ruku s ním před sebe. Strážný přistoupil blíž, svitek převzal a donesl ho zástupci lorda. Ten si ho přečetl a pak poklepal prsty na stole. Dobře.
"Vzkážeš jí toto: Očekávám od ní jako projev toho, že její loajalita patří něčemu víc než krvi, vyčerpávající zprávu, do dnešní půlnoci. Jinak se zařídím podle původního plánu," poklepal prstem po listině. "Běž se občerstvit, za okamžik dostaneš mou odpověď a pojedeš zpátky."
Podal si čistý list papíru a nedbalým gestem posla propustil.