Novinky
Ralaner dopil pivo, nechal na stole pár mincí a zvedl se. U dveří vzal z věšáku svůj plášť a kysele se ušklíbl. Ovanula ho totiž známá směsice pachů - síra, saze, dým. Jeho věrní společníci. Což mu připomnělo jeho povinnost. Přehodil si plášť přes ramena, rezignovaně vdechl to, čemu ostatní lovci říkali Ralanerův parfém, a vykročil deštěm ke kapitánově domku. Kapitán zvedl hlavu a vzápětí se rozkašlal. "Až tohle skončí, vyfasuješ novou výbavu." Ralanerovi se při představě nové, neošoupané, nepropálené a především kouřem nesmrdící zbroje na tváři rozlil úsměv.
"Zneškodnili jsme další, pane. To teď dělá dohromady deset: pět naši lovci, pět s pomocí dobrodruhů. Ti Gwalové do toho byli celí žhaví, jestli se to tak dá říct," dodal s úsměvem. Vidina nové, nepáchnoucí výzbroje ho opravdu rozveselila.
"Dobře, tak si je na pondělí zase svolej, zbývá ještě osm, tak ať jsme s tím co nejdřív hotovi." Lovec se zatvářil nejistě. "Osm, pane? Nemělo by to být devět?"
Erik zvážněl. "Před hodinou jsem obdržel zprávu, že jezírko, které bylo jihozápadně od Skalboru, již nehoří. Arapalští tam kácí les, evidentně si s ohněm nějak dokázali poradit i bez lektvarů. Škoda, měli jsme tam vzít jeden z těch vadných a doufat, že by spálil celý Skalbor." Kapitán se odmlčel. "Ale o tom si s vámi všemi promluvím jindy. Nachystej výpravu a svolej dobrodruhy, do pondělního večera chci další čtyři jezírka vyhaslá," mávl rukou, aby dal lovci na jevo, že on skončil.
Ralaner letmo zasalutoval a s veselým srdcem vyšel do deště. Nová zbroj! Já jim dám Ralanarův parfém! V duchu už si připomínal, kdo se mu nejvíc poškleboval, a zapisoval je na seznam těch, kdo tentokrát půjdou s ním.
