Novinky

Mířil k bance, rozhlížel se po okolí a bezmyšlenkovitě dával jednu nohu před druhou. V tom se zprudka zastavil. Zíral před sebe, neschopen slova. Kolemjdoucí nejspíš viděli jen blázna, co vystrašeně hledí do prázdna, ale on do prázdna nekoukal. Před ním se zjevil duch. Silueta mužské postavy jakoby zírala na něj. Hněv a sklíčenost naplnila ovzduší. Duch tam jen chvílí stál a koukal na muže. Jak se zjevil ,tak se i rozplynul. Muž ještě chvíli zíral na nyní již prázdné místo, ale pak usoudil, že je asi přetažený, a pokračoval ve své obvyklé cestě. Ve vchodu do gheerské banky ho cosi přinutilo se ohlédnout. Stál tam. Uprostřed náměstí, nehybný a stejně děsivý, duch. Až teď si muž všiml, že ostatní kolem ducha prochází a ... nevidí ho? Byl jediný, jediný, kdo ducha viděl, a jediný, na koho duch upíral své vědomí. Stejně jako před tím se i teď postava rozplynula, aniž by cokoli udělala. Ještě párkrát toho dne viděl muž ducha. Později se vydal na výpravu s fareankou a gwalem. Když oddychovali po úspěšném lovu ve stínu skal, muž opět spatřil onoho záhadného ducha.
Tentokráte ale duch promluvil. Žádal muže o pomoc. Řekl o tom svým společníkům a byť se báli spíše o jeho zdraví a rozum, šli za ním. Stále ho viděl jen muž. Zdálo se, že žádá jen jeho, proto společníci zastavili a nechali muže odejít samotného kus dál. Když se dlouho nevracel a ani nezaslechli smluvené znamení, vydali se cestou, po které viděli svého přítele odcházet. Došli až k hostinci, aniž by svého přítele spatřili. Gwal zůstal hlídat venku a fareanka se vydala do hostince zjistit, zda nebyl spatřen muž s kuší. K jejich smůle si ho nikdo nevšiml. Už se chystali zkusit štěstěnu a vyrazit náhodně zvolenou cestou, ale z pole se ozvala žena. Propletla se obilím na cestu a spatřili malou ženu s kosou, usmívající se na dvojici. Fareanka váhavě přistoupila blíže.
"Neviděla jste tu nedávno muže s kuší?"
Žena se podivně ušklíbla.
"Viděla."
"A, kudy jel?" skočil do rozhovoru gwal.
"Dej mi stříbrňák a povím kudy," škodolibý úsměv farmářky se ještě rozšířil. Gwal mlčky vytáhl stříbrňák a podal ho ženě. Farmářka koukla na minci a ukázala na cestu vedoucí západně od hostince.
Vydali se tedy po cestě a zanedlouho narazili na svého společníka. Byl v hrozném stavu. "Zavedl mě k nějaké ... věži? Nevim, co to je! Je to plné kamennejch elementů. Šel dovnitř!" vypravil ze sebe zadýchaně muž a už se otáčel, aby je zavedl na ono místo. Jakmile dorazili ke stavení, zaschleli rachot připomínající lámání kamene. Byl jen jeden vstup, žebřík.
Když se vypořádali s kamennými elementy, bloumali po místonosti ve snaze zjistit, proč je ten duch zavedl až sem. V místnosti byl velký kus podlahy ze dřeva. Všude kolem kámen. Divné, pomysleli si, a začali prozkoumávat podlahu. V ten okamžik dřevo vzplálo. Uskočili a pozorovali oheň, který pohlcoval podlahu a odkrýval schody pod ní. Ostražitě sledovali své okolí a čekali až plameny dohoří.
"Jdu první," oznámila fareanka a opět utvořili běžnou formaci. Schodiště bylo dlouhé a vratké. Šli velice opatrně. Po jakoby celé věčnosti konečně došli až dolů.
"Vypadá to jako důl," ozvalo se s ozvěnou. Ještě než stihli zauvažovat nad čímkoli jiným, napadli je kamenní elementálové. Probojovávali se kupředu. Dlouhá cesta je čekala a spousta bojů. V jedné místnosti našli deník. Horník v něm popisoval neštěstí, které je potkalo. Stáli nad deníkem a zírali na něj. Ani jeden neměl to srdce ho vzít s sebou. Zůstal tam ležet na zemi jako připomínka tragédie, která se tu odehrála. Všichni tři, v tu chvíli jak jeden, sklonili hlavu a modlili se.
Po krátké modlidbě se vydali dál. Úzké chodby je zavedli k tunelu do velké otevřené jeskyně. "Je tam tma a divný šramot," řekla fareanka váhavě.
"Jdem dál," zavelel pevným hlasem muž. Vstoupili do temnoty a prošli průchodem do poslední jeskyně, kde se utkali s něčím, co připomínalo ohromný kus skály. Oživlá skála na sobě nenechávala rány od zbraní moc znát a přivolávala si okolní zem na pomoc. Přesto po delší bitvě se jim podařilo živel skolit.
"Co teď?" zeptal se gwal. To už ale muž koukal kamsi do prázdna.
"To jsi chtěl? Jsi spokojený?" zeptala se fareanka, která spatřila ducha. Duch pomalu kývnul a zastřeným hlasem zaznělo "děkuji." Duch se rozplynul.