Novinky

Z dolu se ozývaly pouze tupé rány, to krumpáč narážel na tvrdou skálu v pravidelném rytmu. Starý a věkem sešlý gwal trávil noci v dole, kopal cenné kovy a drahé kamenní. Jen koutkem oka si všiml projíždějící osoby na lamě, nicméně ji nevěnoval pozornost a už vůbec ne pozdrav. Věčně se tam střídali horníci různých ras a nebylo třeba se zaobírat každým, kdo se tam mihnul.
Věkem a bojem vytrénované smysly začaly bít na poplach. „Kal Vas Flam“ ozvalo z povzdálí a tělo gwala se ocitlo v plamenech. Jak rychle vzplanulo tak rychle uhaslo. Už dávno ho magie nezraňuje tak jako dřív a málokdy ho zraní. Bleskurychle se otočil a rozeběhl proti postavě na lamě, jeho tvář nerozeznal a ani to neměl v plánu, v ruce stále dřímal krumpáč a byl připraven bránit svůj život. „Corp Por“ z rukou mága vyšlehl proud energie mířící přímo na hruď gwala. Pach spálené kůže byl cítit po celém dole, nicméně gwala to ani nezpomalilo. Obrysy jeho těla se začali rozplývat a z oblaku kouře vyskočil dobré tři sáhy vysoký Ophidianí válečník. V ruce, dá-li se to tak nazvat, stále držel krumpáč a blížil se k mágovi. „An Ex Por“ vyhrkl na poslední chvíli mág, ale už to nebylo nic platné. Rána krumpáčem byla tak silná, že srazila jezdce z lamy a místo hlavy měl zaražený krumpáč. Obrysy Ophidianího válečníka se začaly rozplývat a nad mrtvolou stál opět starý gwal se sežehlou kůží a černým vypáleným kruhem na hrudi. Zrovna se chtěl sehnout a prohledat mrtvolu zdali nezjistí proč na něj tak znenadání zaútočila, když tu náhle ucítil ostrou bolest v zádech. To se další postava ukrývala ve stínu a čekala na vhodný okamžik k útoku. Dvě dýky zaražené hluboko v zádech mu způsobovali nesmírnou bolest, ale našel dost sil a odhodlání aby se otočil a chytil toho zákeřného vraha za ruku. Mám tě, pomyslel si, jenže ruka se mu rozplynula v dlaních a poté zmizlo celé tělo. Vrah se ukryl zase do stínu vyčkávající na další vhodnou příležitost.
Silně krvácející rány na zádech nutily gwala pokleknout ale stále se snažil udržet na nohách neb věděl, že další útok může přijít kdykoliv. „Ale ale ale“ ozval se ženský hlas za jeho zády. Ten hlas hned poznal, ještě aby ne, vždyť jí v podstatě vychoval. „Věděl jsem, že tento den přijde“ řekl tichým hlasem gwal a zároveň se snažil nedat najevo, jak moc trpí bolestí. Spolknul krev, která se mu hromadila v puse a pomalu se otočil. Ostří katany se prořízlo skrze jeho tělo a čepel vyčnívala ze zad. Život se vytratil stejně rychle, jako se tři vrazi objevili a zase zmizli. Gwal se skácel na zem a když dopadla hlava do prachu, poslední co slyšel, bylo „Zbavte se jeho těla a připravte se, náš seznam má ještě mnoho jmen“. Poté vše zčernalo a gwal věděl, že již brzy se shledá s Urem.

Buchot na dveře donutil necromancera vstát od stolu a otevřít. „Co se děje??“ Mrzutě pronesl, když otevřel dveře. „Můj pane, mám pro vás nové tělo. Válelo se v bažinách, ožrané od zvěře a pravděpodobně několikrát probodnuté mečem, nicméně vám snad poslouží“. „Výtečně“ pronesl necromancer a nechal si tělo odnést na svůj stůl, který byl celý od krve a pokrytý vnitřnostmi. Evidentně to nebylo první ani poslední tělo, které zde leželo. Naklonil se k němu a pronesl “Tvůj život sice skončil, ale tato schránka nám ještě poslouží….“