Novinky

Potemnělou laboratoř osvětlovalo jen několik plamínků svíce, stíny baněk a magických relikvií tancovaly po kamenných zdech. Ticho náhle přerušilo jen vrznutí dveří a lusknutí prstů, po němž se místnost rozzářila jak osvětlena sluncem. Glirrd se pousmál a počkal, až jeho pomocník zavře dveře, než se k němu obrátil.
"Kolik jich máme? Vím, že již za první dny se jich dalo počítat na stovky. Máme už alespoň pět tisíc?"
"Můj pane, odevzdáno je už 9537 kusů, dobrodruzi se překonávají."

"Skvěle! Skvěle! Já ani nečekal, že budou tak horliví... Kdyby ještě tak věděli, že si podepisují vlastní rozsudek."
"Rozsudek, můj pane?," zeptal se tiše pomocník.
"Och ano, rozsudek..." rozesmál se mág a zadíval se na mladíka. "Teď je čas jim ukázat, čemu pomohli když pro pár drobných mi vraceli část mé vlastní síly. Dej sem ty esence a obnov pentagram!"

Mladík vytáhl ze skříně lahvičku s krví a začal obnovovat obrysy i znaky pentagramu podle už rezavých linií na bělostné mramorové dlažbě. Glirrd tyto okamžiky využil po svém a začal míchat vykoupené esence v ohromném kotli stojícím uprostřed budoucího pentagramu. Po jeho dokončení poslal svého pomocníka mávnutím ruky do rohu místnosti a sám si stoupl nad kotel s rozpaženýma rukama a zavřenýma očima. Laboratoř vzápětí naplnilo jeho melodické zaklínání, místy znějící jako zpěv. Pomocník se začal krčit, když viděl hmotu připomínající lávu stoupat ve spirálách z kotle a kroutit se kolem jeho pána. Zpěv neustával, dokud kotel nebyl prázdný - naopak, zrychloval se a spolu s ním se zrychloval i pohyb žhnoucích spirál kolem mágovy róby. Najednou však začal žhnout mág sám, jako by pohltil vířící materiál. Jeho zpěv byl čím dál hlasitější, až najednou skončil tak náhle, že si mladík v rohu vyděšeně zakryl oči. Když si je však s hanbou v tváři během chvíle opět odkryl, viděl Glirrda klidně stát uprostřed pentagramu s tak spokojeným výrazem, že ho to až děsilo.