Novinky
Timael bolestně hleděl za odcházející Zoraikou. Mumlala si cosi sotva srozumitelného, bílou knihu nesla neuctivě za hřbet a listy povlávaly v lehkém vánku. Kněz jen těžko odolával pokušení okamžitě se za ní rozeběhnout a vyhubovat jí. Když byla zajisté z doslechu, ulevil si a vzápětí omluvně pohlédl k oltáři.
Ano, většina těch, kteří se toulali po Luminoru, si prošla ledasčím a měla co dělat, aby se protloukla, ale trochu úcty ke knihám by jim neuškodilo. Ostatně, kdyby je víc zajímaly knihy a historie a ne boj, nemuseli by je opečovávat léčitelé. Ale to ne, jediné, na co svou hlavu umí používat, je tak tlouct jí o zeď. Kněz sevřel kostnaté pěsti a pak se trochu uvolnil. Ale ne, umí hlavu používat. Počítat, jak dlouho trvá kuchaři opéct tři stejky a kolik šípů vystřelil jakýsi mladík na turnaji, to jim jde. Ale kolik toho vědí o světě, který obývají a hlavně o jeho dějinách?
Vzápětí se na jeho tváři rozlil úsměv. To je ono, když i hloupé válečníky baví matematika, jistě najde způsob, jak je bude bavit i historie.
O chvíli později na luminorskou nástěnku přišpendlil list pergamenu:
Na vědomost se dává, že u Timaela, kněze luminorského, je možné potrápit hlavu v testu z dějin tohoto světa. Úspěšným absolventům bude uděleno požehnání, neúspěšným doporučeno večerní studim.
