Novinky

Do hospody v Luminoru vešla malá xarhaazka a zamířila rovnou k barovému pultu. Okouzlujícím úsměvem obdařila hospodského, už starého známého, a objednala si džbánek vína. Rudý klobouček s perem odložila vedle sebe a několika loky do sebe obrátila první pohár. Hospodský dál leštil sklenici a až po chvíli se k dívce zase obrátil.
"Budeš dnes hrát?", zeptal se.
"Mám to v plánu, pokud budu mít ještě další džbánek vína," zazubila se na něj xarhaazka.
"Bude tvůj, ale zahraj něco nového, žádnou starou odrhovačku."
"Jasně! Zrovna dneska jsem v záchvatu inspirace složila novou písničku... a není smutná!" dodala se zářivým úsměvem.
"To je moc dobře, těch smutných balad už bylo dost."

Netrvalo dlouho, než dívka vytáhla loutnu a začala hrát táhlou melodii a tiše zpívat jasným hlasem.

"Měsíc plul oblohou jak vládce noci,
vítr si hrál se stébly rákosu,
dnes se však neschovávají v něm mloci,
jen blázni vzpouzející se kolosu."

"Tvrdilas, že nebude smutná!" okřikl ji hospodský.
"Pst, poslouchej dál!"

Prsty bloudily po strunách loutny a dívka zrychlila
tempo a začala zpívat hlasitěji.

"Ticho jak před bouří narušil klapot podkov,
na mostě zaznělo cinkání kovu o kov.

Rákosí vlní se jak voda pod ním,
stráže pohlíží však směrem východním.

Ohnivá koule pak pohltí dřevo mostu,
nyní ukáže se co skrývá se v podrostu!"

Xarhaazka trochu zpomalila tempo a po krátké mezihře zpívala dál.

"Chaos již zachvátil ten průvod v zlatých pláštích,
z rákosu vynoří se zástup osob zvláštních.
Hle! Vidíš lidi tu s fareou, zoraiem i gwalem,
tam xarhaaz sráží holí stráž jež mu rivalem.
Vzduch plný šípů a výkřiků bolesti,
to konvoj arapalský padl do této lsti!

Dva jezdci na ještěrech, rychlí jako vítr,
každý z nich své zbrani je velmistr.
Odolávali dlouho, však protivníků mnoho,
vlastnosti jejich nadlidské, zlomily kdekoho.
Konečně padli však, chrčíc v loužích krve,
své vlastní i protivníků, co složili prve."

Dívka ztlumila zpěv a velmi zpomalila.

"Úleva, pak hrdost plní naše žíly,
malé vítězství je naše! A my... prežili."

Když po chvilce bardka dohrála, ozval se potlesk. Nejen od hostinského, ale přišel i kuchař a skladník spolu se servírkou. Také několik hostů se otočilo, aby poslouchalo ten příběh. Xarhaazka se zazubila na hospodského a odložila loutnu.
"Tahle písnička za džbánek vína stojí, ne?"
"To stojí, jen mi pověz - náhlá inspirace, nebo je to pravda?" Hospodský se opřel o pult a zadíval se na ni.
"Pravda pravdoucí, mě můžeš věřit."
"Jsi bardka, tebe přeci živí vymyšlené příběhy!"
"Na všech mých příbězích je drobet pravdy, ale zrovna na tomhle není ani drobet nepravdy."
"Děláš, jako bys tam byla," zasmál se.
"Já tam ale byla," zazubila se bardka a dolila si pohár vyzpívaným vínem.