Novinky

Na Gheer se rychle snášela tma. To v této době, kolem této hodiny, bylo skoro běžné, ale dnes tma přeci jen přišla dříve, což věstilo něco zlého. Hustá mračna zaplňovala oblohu nad celým městem a nenechávala proniknout ani zbytku světla toho dne.
Pekař pozorující ulici skrze okno svého domu se lehce zamračil a rukávem otřel zamlžené sklo. Vyčkával na typický zvuk vozu bojujícího s nerovným povrchem ulice, který by doprovázel klapot několika kopyt. Trvalo ale ještě tři dlouhá zamračení, než pekař usoudil, že dnes už nic takového neuslyší.
Popadl teplý kabát z věšáku, přehodil ho přes sebe a pečlivě zapnul každý knoflíček. Nohy nasoukal do těžkých bot. Promnul si ruce, aby si uchoval poslední zbytek tepla své pekárny a vyšel ven do ulic.
Cíl své cesty měl jasný, nikde se nezdržoval a mířil si to rovnou k městské bráně. U první se mu nedostalo odpovědi a tak postupně obešel i ostatní, ovšem vždy se stejným výsledkem, který pekaře netěšil. Pomalým krokem a s hlavou skloněnou k zemi se pak vrátil do pekárny.
Jeho pomocnice, které ho už vyhlížely z oken, už z prvního pohledu poznaly, že dobré zprávy nepřináší. Chvíli mlčely, pomohly mu sundat kabát a nakonec ticho prolomil sám pekař.
"Je to jak jsme se obávali, vůz žádnou branou neprojel, ani ho strážní nezahlédli."
"Tak, kde je?" špitla trochu s nedočkavostí jedna z pomocnic.
"Nevím. Musel být přepaden..." po těchto slovech se pekař zhluboka nadechl, ztěžka oddychl a dál pokračoval: "Teď už není šance získat další zásilku do svátků. Tyhle sladké hůlky byly jediné svého druhu a teď jsou rozkradeny mezi kdovíjakými netvory," povzdechl znovu a přetřel si znavené čelo.
"Přece musí být něco, co se dá udělat," začala mu dodávat naději druhá pomocnice. Pekař na ni pohlédl a pak pomalu kývl.
"Ve městě i za jeho hradbami je plno dobrodruhů, to je naše jediná možnost. Můžeme jen doufat, že část zásilky najdou a pak nám ji doručí."
Pomocnice nejdříve obě pokývly v souhlas, ale pak se jedna, ta chytřejší z nich, zarazila a na tváři se jí objevila pochybnost. "Ale znáte dobrodruhy. Zadarmo se nepřetrhnou a my jim krom chlebu a mouky nemáme co nabídnout. Myslíte snad, že to jim bude stačit, aby sehnali naši zásilku?"
Pekař se znovu zamračil a opět vzdychl. "Ach, to máš pravdu, silně pochybuju, že by někdo z těch dobrodruhů udělal něco takového z dobrého srdce."
"Ale jsou svátky, třeba by mohl," podotkla ta méně chytrá pomocnice.
"Na to bych nesázel, má nejspíš pravdu," odtušil pekař. Na chvíli se odmlčel a pak se na jeho tváři poprvé objevil letmý úsměv. "Mohl bych se zkusit domluvit s tím sběratelem Tezarem. Kdybych ho přesvědčil, že to jsou velmi speciální hůlky, které mohou mít velmi zajímavé vlastnosti, tak ho to jistě zaujme. A ten by dobrodruhům mohl nabídnout ledacos zajímavého. Bohatý je dost. A později, až zjistí, že je to jen drahé cukroví, je od něj odkoupíme."
"Myslíš, že bude tak hloupý, aby na to skočil?"
"Proč hloupý? Pořád to je drahé cukroví, ze kterého ho může parádně rozbolet břicho. To je zajisté zajímavá vlastnost. Za zkoušku to stojí."