Novinky
Slunce se pomalu sklánělo k západu a poslední paprsky osvětlovaly špičaté vrcholky hor. Směrem k horám se blížila mohutná černá mračna, která za krátkou chvíli hodlala naplnit horská jezera záplavou dešťových kapek a rozeznít kraj duněním hromů. Nastal čas, kdy z jeskyní vychází kyklopové, aby měřili své síly v soubojích, při této živelné smršti. Vidět tyto souboje je prý neuvěřitelná podívaná a jen pár jedincům se poštěstilo být zrovna v době bouřek v horách a nepozorovaně shlédnout tuto drsnou, ale dech beroucí podívanou. Obrovské hory masa ozářeny světlem blesků, které spolu zápasí v horských údolích a jejich bojový řev se nese daleko.
Byl jsem svědkem jedné takovéto události. Bylo to před pár týdny, když jsem hledal vzácné byliny v jednom horském údolí. Zastihla mě nepřipraveného takováto bouře. Ukryl jsem se pod malým převisem a čekal, než se nebe umírní. K mému překvapení do údolí přišla početná tlupa asi třiceti skalních kyklopů s šedou kůží, jako kámen. Několik jich spolu postupně bojovalo, ale největší z nich, s obrovskou palicí, jen pozoroval. Byl to asi jejich náčelník, jestli něco takového mají. Po nějaké době, kdy bouře zesilovala, přišla z druhé strany údolí jiná skupinka kyklopů. Tihle měli však kůži nažloutlou a ne šedou. Zřejmě se tu měl udát nějaký souboj mezi klany. Jakmile byli na dohled nově příchozí, začali tvořit obě skupiny kruh, v jehož středu byl onen náčelník skalních kyklopů a zástupce žlutých, který byl o poznání menší.
Byla to hrozná řež. Navrch měl skalní kyklop a také to tak dopadlo, vyhrál nad svým soupeřem, který ležel těžce zraněný na zemi. Potom se stalo něco, co mě velmi udivilo. Ke zraněnému přišli jeho druhové, aby jej odnesli, ale ten co vyhrál, se po jednom ohnal palicí a ranou mu zlomil vaz. Pak ještě další ranou udeřil ležícího a zabil ho. Začal strašlivý a nenávistný řev ze všech stran. Když tu jeden žlutý kyklop vypadající zcela jinak, jako šaman řekl bych, zaburácel: „Porušit prastará pravidlo! Zemřít jak bouře si přát!“ A v ten moment udeřil do toho obrovského Kyklopa z nebes blesk a na místě ho zabil. Jestli to byla jen náhoda nebo snad nějaká magie, to netuším. Následný boj, který se odehrál mezi obrovskou přesilou skalních kyklopů a hrstkou těch žlutých, měl zcela jasný výsledek. Ač bojovali, řekl bych udatně, dá-li se to o těchto tvorech říci, neměli proti přesile šanci a do jednoho byli pobyti. Pak se směrem odkud přišli, vydali zbylí kyklopové.
Ten den se již nic nestalo a já se i trochu vyspal, ačkoliv klidný spánek se tomu říct nedá. Přeci jen jsem věděl, že okolí je plné dosti podrážděných několikametrových bytostí, které by mě rády posvačily. Na druhý den jsem se ze zvědavosti opatrně vydal po jejich stopách, kam odešli. Jestli měli jen společnou cestu nebo je někde jeskyně těch žlutých a šli ji hledat? Našel jsem mnoho stop a opravdu i jeskyni. Byla prázdná a leželo tam několik mrtvol skalních a žlutých kyklopů. Vypadalo to, jako by včerejšího večera jeden klan zničil druhý a podle zbytků kožešin a dalších věcí vybrakovali jejich jeskyni. Co mi přišlo zvláštní, byla zcela jiné úroveň života mezi těmito skupinami. Jedni jako zvěř a druzí, ti žlutí, měli o dost lepší zpracování kůží, jakýsi pokus o přístřešek v jeskyni, zřejmě pro šamana, spousta kostí jako ozdoby a šaman dokonce mluvil, když přivolával ten blesk. Jeskyni jsem prohledal a našel nějaké byliny v přístřešku šamana, které asi i používal, pár popadaných měďáků a stříbrňáků. Na skále byl dokonce jakýsi nápis, který jsem ale moc neluštil.
Vydal jsem se z toho místa pryč. Po cestě jsem narazil na jedny stopy vedoucí z místa boje. Byl to zřejmě zraněný kyklop. Stopy vedly dolů z hor směrem do údolí, ale po pár kilometrech se ztratily v terénu, který byl pro mě nepřístupný a tak nemohu potvrdit, že jeden z nich opravdu přežil a sešel z hor, ale stát se to mohlo.
Vlastní rukou sepsal sběrač a lovec Anurkal.
