Novinky

*Farean seděl na lavičce a něco si zapisoval*

No, nedopadlo to tak, jak jsem si představoval. Už jsem z toho všeho unavený, pořád někdo něco rozkazuje, tam si zabíjejí strážné a přijde jim to naprosto normální. Copak vůbec nepřemýšlí nad tím, co všechno to má za následky? Více stráží - horší podmínky pro odboj, nemohl jsem se tedy divit, když se na nás upnuli a rozhodli se nám naznačit, že takto ne.
Začalo to nahodilýma útokama, pak ta mrtvola ve skladu. Kdyby nebylo té helmy a kdyby mě Pánvička neukázal arapalce, nikdy by mi to nedošlo. Ale zadařilo se, to bylo hlavní. Dopátral jsem se toho vraha a ve chvíli, když jsem si četl vzkazy, tak mi to všechno došlo. Byl tam, tváří v tvář jsme stáli. I přes tu masku bylo poznat, že není mojí přítomností nadšený. Nevěřili nám, což sem se nemohl divit. Ale jak si jejich důvěru získat? Odpověď přišla záhy. Jestli s nimi chceme jednat, tak musíme napravit škody, které jsme způsobily. Počet stráží byl od Ilfirinova útoku navýšen, zařiďte jejich snížení a je jim jedno jak. A další už nesmí zemřít. To se mu snadno řekne, jenž Ilfirin zmizel neznámo kam. Pátral jsem po něm přes týden, až jsem si přiznal, že sám na to nestačím.

Bohužel, během toho, co jsem se snažil snížit počet stráží domluvou u kapitána, sdělil mi, že na to můžu zapomenout, když byl zavražděn hlavní vyšetřovatel. Byl jsem šokován, nedají si pokoj, pořád to budou zhoršovat. A do toho ještě zavřeli Constantina, paráda. Je na čase něco dělat...

V Luminoru bylo bezpečno, tam se o tom dalo hovořit. To, že mě muž v kukle sleduje, to jsem nevěděl, ale byl tam. A nebo mu to řekl hostinský, to se asi nedozvím. Každopádně jsem to přísedícím sdělil. Najděte Ilfirina, živého. Kdyby to jinak nešlo nebo byl mrtev, doneste aspoň hlavu. Asi jsem to dostatečně nezdůraznil, že má být živý. Bohužel, členové řádu dubu byli většinou velmi podráždění. Musí dostat Constantina ven, o nic jiného jim nešlo. Bylo to trpké zklamání, pokud bychom Ilfirina dovedli, odevzdali spravedlnosti, moje vyjednávací pozice s kapitánem by se velmi zlepšila a dostat Constantina z vězení by bylo snadnější. Věděl jsem, kdo to udělal a měl jsem i plán. K mé zlobě, nevyšel... nechtěli spolupracovat a já neměl čas vše vysvětlovat. Odešel jsem z Luminoru tam, kde jsem věděl, že rozhovor nebude příjemný. Ale taky za to muž s kuklou částečně mohl. Podle dohody nás měl nechat na pokoji, což neudělal.

Patřičně rozezlen, začal jsem se s mužem v kukle dohadovat. Jeho tón byl jako vždy nadřazený, ale mě už zloba nedala a taky jsem s ním tak začal jednat. Buď mi přestane házet klacky pod nohy, nebo se mu na to vykašlu. Já mám kam jít, ale my mu můžeme pomoci. Slovní hádka byla tvrdá, bohužel, moje vyjednávací pozice vůči němu velmi chabá. Ještě, než jsem odešel, neodpustil si jako varování před mým tónem, poranit mi nohu. Nečekal jsem to, bolelo to jako čert. S pomocí magie jsem si to ošetřil, ale pravděpodobně zlomenina bude potřebovat čas na zahojení. Jak se ukázalo o chvíli později, omezená pohyblivost byla velice velkou nevýhodou.

Křik malé holky mě probral z přemýšlení, ale jak rychle přiběhla, tak rychle odběhla. Až později mi někdo řekl, že Ilfirin je ve městě a drží chlapce jako rukojmí. Velice obtížně jsem se dostával ke kasárnám, do místní školy, abych mohl zasáhnout. Ilfirin tam opravdu byl a držel chlapce jako rukojmí. Naše osobní spory nyní byly na škodu, později se k němu přidal i Otto a Anička. Slovní rozepře byla plná zloby a nenávisti. Ilfirin chtěl svojí knihu, aby mohl odejít z města i s tím chlapcem. Bylo nás tam více, ale věřil jsem, že to nějak vyřešíme. Přišla žena z řádu dubu, s knihou, a pak se to seběhlo nějak rychle. Vím jen, že Ilfirin dostal zásah šípem, ta žena se tam k němu přesunula kouzlem a Ilfirin se sklátil k zemi. Během toho ale splnil svoji hrozbu... chlapce stihl zabít.

Pak už si toho moc nepamatuju, jen ještě rozmluvu s kapitánem... ale to už nebylo tak důležité. Constantine je nevinný, což jsme tam s jedním mužem dokázali.

*Fensalir dopsal poslední řádek a zavřel knihu*