Novinky
Hlasitá diskuze odehrávající se v jedné z místností v pevnosti občas pronikla i za zavřené dveře hlídané strážnými. Ti dva si občas vyměnili několik pohledů, ale veskrze se tvářili, že nic neslyší. Věděli moc dobře, že uvnitř mluví lord Gerwyn nejen se svými nejbližšími poradci, ale i skupinou mágů a Johnem jako zástupcem pevninských. A z těch útržků se mohli domýšlet, jaké je téma debaty.
“... že je to dobrý nápad.” Tohle byl hlas pana Worrmona, viditelně nesouhlasícího s tím, co jim lord předkládal jako hotovou věc.
“Potřebujeme být rychlejší!” pronikla dveřmi celá Gerwynova reakce, příliš hlasitá na to, aby byla ztlumena. Na tomhle lordovi, jak se zdá, záleželo.
“V Gheeru… ovladatelné,” uslyšeli svou mateřštinu se sotva postřehnutelný přízvukem pevniny. Mluvčí zněl klidně, jako by se snažil uklidnit vášně.
“Nejsem si… realizovatelné,” ozval se čtvrtý hlas, tentokrát ženský.
“Studoval jsem to, vím, že to zvládneme,” zareagoval jiný mužský hlas, tentokrát byl pevninský přízvuk velmi výrazný.
“Dobře, Riale,” odvětila opět žena.
“Worrmone?”
“Zařídím, ať to je… ve dne v noci,” dostalo se lordovi odpovědi od jeho tchána.
Debata utichla, nebo se spíš ztišila, když se řešily detaily. Trvalo to totiž ještě dobrou půlhodinu, než se dveře místnosti otevřely a na chodbu vyšli všichni zúčastnění. Gerwyn s Worrmonem se ještě rozloučili se všemi, kteří kvůli tomuhle jednání přišli z města nebo jeho okolí - Johnem, Rialem, ale i místní mágyní Myrrou. Kapitolou samou pro sebe bylo loučení s Hammarem, který odcházel se srolovaným svitkem, který se záhy objevil na zagan-marské vývěsce a později toho dne i na luminorské.
