Lave menu


Předmluva

Již sto čtyřicet pět let nosí tato země nové národy... Sto dvacet let uplynulo od doby, kdy vyhnanci ze světa Britanie opustili své domovy a vydali se hledat nový svět, ve kterém by znovu obnovili zašlou krásu a moc svých království. Dávno zničená stará města - Britain, Yew, Trinsic či Minoc již neexistují, v rozvaliny je proměnily hordy démonů. A přece, jejich obrazy jsou stále v našich myslích.

Nová země byla příslibem nového, lepšího života. Ve své štědrosti dala vzniknout novým civilizacím. Avšak ani v těchto končinách nebylo vše tak snadné, jak uprchlíci doufali. Města rostou a padají do zapomnění a naopak zapomenuté národy znovu vystupují z hlubin na povrch. Tak tomu bylo i s Arapalem. Starobylou říší, která si chtěla podmanit svět a tato touha se jí stala osudnou. Pýcha předchází pád a říše Arapalu zmizela z povrchu zemského stejně rychle, jak získala svou moc. Po několika staletích už všichni věřili, že Arapalská říše nadobro zanikla. Svět doufal, že už nikdy tuto prokletou rasu nespatří, avšak i ty nejhorší noční můry se mohou změnit ve skutečnost. Arapal znovu povstal a se silou větrné bouře se vydal obnovit svou zašlou slávu a moc. Mnohé národy se mu postavily na odpor, avšak proti těmto nadlidským tvorům byli i ti nejudatnější bojovníci bezmocní. Ani dva nejvýznamnější městské státy, Toor a Merhaba, nemohly odolat po staletí rostoucí síle. Ve světě padalo jedno město po druhém až nezbyl nikdo, kdo by mohl Arapal zastavit. Tím se dovršila dávná legenda a Arapal získal neomezenou moc nad celým kontinentem.

V lesích zbylo jen několik slabých míst skrytého odboje. A v těchto místech přežívala naděje na nový řád světa a obnovu starých pořádků. Jedním z takových míst je osada Luminor, kterou národy vybudovaly ke konci války, aby se měly kde ukrýt a později se stala zrodem odboje. Arapalská nadvláda sice drží kontinent v ocelových kleštích, ale nic není ztraceno... Z příkladu Arapalu se lze něčemu přiučit, totiž že teprve čas ukáže, jak silná a jednotná je vláda tyrana a že čas může pomoci všem, kteří se pečlivě připravují na změnu. S postupem času totiž odboj sílí a nyní nastává ten pravý čas na vzpouru. Přidej se i ty, hrdinný dobrodruhu, a přidej svůj meč, luk, či knihu kouzel. Třeba to budeš právě ty, kdo rozhodne a přinutí Arapal zalézt znovu pod zem, kam patří!

Novinky

    2.06.2017, Velký krok, Události

    Atmosféra v Sarifově pracovně byla napjatá. Proti němu seděl Orias, v ruce držel svitek s krátkým vzkazem ze Zagan-Maru, a upřeně pozoroval mladšího z generálů. Sarif propaloval svitek pohledem.
    "Takže už jen doladit znění a podepsat," zamumlal po chvíli. Orias kývl a dál ho mlčky pozoroval. Sarif sáhl mezi dokumenty, které mu ležely na stole, a podal si ten, v jehož záhlaví stálo: "Mírová smlouva - návrh znění". Nemusel ho hledat dlouho, věděl přesně, kde je. Měl ho v rukou v posledních dnech často a jeho obsah mu nedopřával klidného spánku. Zadíval se na poslední odstavec - ten, který mu změní život. Semkl rty. Nechtěl ji, ale musel. Pohled mu sklouzl k truhlici, kam uložil obraz své nastávající. Dívka na něm byla krásná, ale jemu pohled na ni radost nepůsobil. Bál se jí. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale bál se jí.
    Orias svého protějška pozoroval. Tušil, co se mu honí hlavou. A nechtěl, opravdu nechtěl, aby Sarifa musel přesvědčovat. Měl poslední možnost couvnout a bylo na něm, jak se k tomu postaví. Vinia to bude mít snazší, pomyslel si.
    Ryšavý generál konečně zvedl pohled od truhly.
    "Dobře. Svoláme radu, abychom to potvrdili i s ostatními, že?"
    Orias přikývl. "Zařídím to. V neděli večer. A tentokrát v Gheeru. Lord Gerwyn nemusí poslouchat, jak se tu dohadujeme," ušklíbl se toorský generál.
    Později toho dne dostal Timmy várku dopisů.

    Lord Gerwyn se opíral o zábradlí svého korábu a usmíval se. Možná to bylo tím práškem proti nevolnosti, možná si prostě jen zvykl. Každopádně už netrpěl na palubě lodi tak jako dřív, a tak mu představa další cesty přes moře nepřišla tak děsivá. Ještě jednou se zadíval na potvrzení od Oriase, že jsou očekáváni. Zatím však byli v přístavu a on pozorně sledoval přípravy před vyplutím, poslední bedny s nákladem se přesouvaly do podpalubí. Ohlédl se, aby se podíval na dívku sedící pod plachtou chránící část paluby před ostrým sluncem. Chvíli ji pozoroval, byla začtena do nějaké knihy - nejspíše nějaký zamilovaný příběh, jak ji znal.
    "Gerro, připojíš se ke mě?" zavolal na ni zpěvavě a když dívka zvedla hlavu, gestem ji přivolal. Hnědovláska se usmála a odložila knihu, aby se připojila u zábradlí ke svému otci.
    "Má drahá, jak se cítíš?" podíval se na ni starostlivě.
    Ona ten pohled znala, věděla však, že je jen jedna z mála, kterým tuhle svou tvář ukazuje. Položila dlaň na jeho předloktí a usmála se. "Jsem zvědavá, těším se. Ale lhát ti nebudu, jistě že mám obavy... Já to ale přeci zvládnu. Věříš mi?"
    "Jistě že ano," řekl ne zcela přesvědčivě a zadíval se opět k přístavnímu molu. Uvnitř však pochyboval. Měl o ni starost. Pro mír každý musí přinést oběti. A on přemýšlel, zda jeho oběť nebyla až příliš velká.
    Sevřel zábradlí, až mu zbělely klouby na rukou.

    1.06.2017, Čekání, Události

    Farean prošel tichým táborem. Potkal pár Fareanů, ale ne ty, které hledal. Když tábor obešel dvakrát dokola, aniž by našel čerstvé stopy jiné než své, posadil se na lavičku k ohni tak, aby viděl na cestovní krystal. Ti, kvůli kterým tu byl, určitě použijí krystal, nepřijdou pěšky jako on.
    Vylovil z brašny píšťalku a začal hrát, aby si ukrátil čas. Chvíli hrál vesele, chvíli teskně, ale ani Farea na stráži před jedním z domů, ani krotitelka u jednoho ze stanů se k němu nepřidali. Jistě, neznali ty písně, nebyli z Nelya.
    Když se slunce začalo sklánět, ještě chvíli poseděl, ale pak vzal list papíru a napsal na něj krátký vzkaz. Sroloval dopis, zatížil ho kamenem a zmizel v lese.

    26.05.2017, Dlouhá noc, Události

    Několik posledních nocí spal špatně. Špatně i na poměry někoho, komu stačí dvě až tři hodiny spánku denně. Nedočkavě totiž čekal na jakékoli novinky ze severní věže, od mágů. Kolik dnů už měli k dispozici jeho dýku? Dal jim ji brzy po svém návratu z pevniny a od té doby slyšel jen samé špatné zprávy. Zatraceně, i on cítil, že se v té zbrani ukrývá síla. Síla, která je pro něj skrytá jakoby za oponou. Tak to přeci nesmí zůstat navždy. Tolik chtěl pocítit, jaké to je svírat v ruce magickou zbraň a cítit tu sílu v ní proudící. Bude to podobné jako ta síla, co proudila v něm samotném? Stále nepřestával doufat...
    Teď ale jen potřepal hlavou a vrátil se myšlenkami zpět do přítomnosti. Arrmonova paranoia přenesla na lordství tolik nepodstatných věcí, že se tomu snad nikdy nepřestával divit. Postupně je odbourá, ale není možné změnit svět za jednu noc. Účetnictví. Reporty o tom, kolik která posádka projedla, kolik spotřebovala zdravotnického materiálu. Žádosti od velkých rodin, stejně jako od prostého lidu. Už slyšel stížnosti, že nemá správně určené priority - nikdo mu to ale ještě neřekl do očí, dostalo se to k němu zprostředkovaně přes Worrmona. Gerwyn si ale byl jistý, že ON má priority správné. Vzal do ruky žádosti prostého lidu, těmi začne - stejně jako téměř každý den. Dnes tu bude zase nejspíš až do noci. Doufal však, že ho alespoň na okamžik navštíví jeho drahá žena. A třeba se mu podaří ji přesvědčit, aby se trochu více zapojila?
    A do toho by tak rád znovu odplul. Dohoda se rýsuje stále lépe, už aby byla podepsaná a jeho místo v dějinách je pojištěné. Mír. Docela sladká představa.
    Venku začala obloha pomalu světlat s přicházejícím dnem...

    17.05.2017, Aktualizace souborů, General

    - Byla provedena oprava grafiky Kápě. Aktualizujte si soubory pomocí DP2 Auto Update programu

    16.05.2017, Návrat, Události

    Skalborská pevnost. John už ji měl vlastně docela rád. Stoupal po chladném kamenném schodišti s Hammarem po svém boku, ale myšlenkami se toulal spíš ve sklepení, v místech, kde drželi zajaté Arapalce. Potřásl hlavou. Nejdřív povinnosti.
    Čekali na ně oba generálové, Orias se svým chladným zájmem a Sarif se svým chladným nezájmem. Johna by vážně zajímalo, jak se Oriasovi podařilo Sarifa přesvědčit o potřebě míru. Každopádně toorského generála obdivoval - podporu měl slabší, přesto to byl on, kdo nyní udával tempo. Alespoň na pevnině.
    Setkání bylo krátké a spíše zdvořilostní. Samozřejmě, Hammar stál celou dobu vedle nich a tiše naslouchal, pokud nebyl tázán. A byť si měl brát Oriasovu dceru, pořád to byl Gerwynův člověk.
    Stárnoucí generál se za Johnem ovšem zastavil později, sotva dohlédl na to, že se Hammar v pořádku ubytoval.
    "Budu chtít hlášení. Co nejdřív," oznámil.
    "S tím počítám, generále. Pustím se do něj, jakmile dorazím do Gheeru."
    Orias kývl. "Máš na to dnešek a půlku zítřka. Večer si o tom pobytu poslechneme, já, Tern a Sarif, ale to hlášení chci mít v ruce ještě předtím. A na čtvrtek ohlásíme schůzi v Gheeru, otevřenou. Budeš tam mluvit hlavně Ty, o tom, jací jsou Arapalci, jaký je Zagan-Mar, tak s tím počítej."
    John polkl a kývl. Byl rád bavič, ale tohle znělo na jeho gusto příliš zodpovědně.

    Později se na vývěsce objevil nový vzkaz:

    Ve čtvrtek 18. od osmi hodin jste zváni k setkání se zástupcem skupiny, která byla v rámci mírových jednání vyslána do Arapalské říše. Setkání proběhne v gheerském paláci v jednací síni v přízemí vlevo.
    Za odboj Tern, regent Gheeru

forum dp2 ozveny dp2 obchodna vyveska
soubory ke stazeni
privesky dp2