Lave menu


Předmluva

Již sto čtyřicet pět let nosí tato země nové národy... Sto dvacet let uplynulo od doby, kdy vyhnanci ze světa Britanie opustili své domovy a vydali se hledat nový svět, ve kterém by znovu obnovili zašlou krásu a moc svých království. Dávno zničená stará města - Britain, Yew, Trinsic či Minoc již neexistují, v rozvaliny je proměnily hordy démonů. A přece, jejich obrazy jsou stále v našich myslích.

Nová země byla příslibem nového, lepšího života. Ve své štědrosti dala vzniknout novým civilizacím. Avšak ani v těchto končinách nebylo vše tak snadné, jak uprchlíci doufali. Města rostou a padají do zapomnění a naopak zapomenuté národy znovu vystupují z hlubin na povrch. Tak tomu bylo i s Arapalem. Starobylou říší, která si chtěla podmanit svět a tato touha se jí stala osudnou. Pýcha předchází pád a říše Arapalu zmizela z povrchu zemského stejně rychle, jak získala svou moc. Po několika staletích už všichni věřili, že Arapalská říše nadobro zanikla. Svět doufal, že už nikdy tuto prokletou rasu nespatří, avšak i ty nejhorší noční můry se mohou změnit ve skutečnost. Arapal znovu povstal a se silou větrné bouře se vydal obnovit svou zašlou slávu a moc. Mnohé národy se mu postavily na odpor, avšak proti těmto nadlidským tvorům byli i ti nejudatnější bojovníci bezmocní. Ani dva nejvýznamnější městské státy, Toor a Merhaba, nemohly odolat po staletí rostoucí síle. Ve světě padalo jedno město po druhém až nezbyl nikdo, kdo by mohl Arapal zastavit. Tím se dovršila dávná legenda a Arapal získal neomezenou moc nad celým kontinentem.

V lesích zbylo jen několik slabých míst skrytého odboje. A v těchto místech přežívala naděje na nový řád světa a obnovu starých pořádků. Jedním z takových míst je osada Luminor, kterou národy vybudovaly ke konci války, aby se měly kde ukrýt a později se stala zrodem odboje. Arapalská nadvláda sice drží kontinent v ocelových kleštích, ale nic není ztraceno... Z příkladu Arapalu se lze něčemu přiučit, totiž že teprve čas ukáže, jak silná a jednotná je vláda tyrana a že čas může pomoci všem, kteří se pečlivě připravují na změnu. S postupem času totiž odboj sílí a nyní nastává ten pravý čas na vzpouru. Přidej se i ty, hrdinný dobrodruhu, a přidej svůj meč, luk, či knihu kouzel. Třeba to budeš právě ty, kdo rozhodne a přinutí Arapal zalézt znovu pod zem, kam patří!

Novinky

    16.05.2019, Z deníku lorda Gerwyna, Události

    4.8.1086
    Není to poprvé a obávám se, že ani naposled, co přemýšlím, zda je možné abych jednoho dne nechal z ostrova vymýtit magii. Proč je každý experiment taková hra s ohněm? Když se jim kdysi podařilo rozšířit ea-morda po celém severu ostrova, myslel jsem, že puknu vzteky. A co udělají teď? Opět přijdou se zdánlivě skvělým nápadem, s něčím, co se mohlo stát naší zbraní proti démonům, a výsledkem je, že máme o schopného mága méně. Máme o mága méně a to ani nevíme, kde skončil, protože mrtvý není. Jako by ale nestačil jen tento fakt, Myrra se mě ještě snažila přesvědčit, abychom se Warrena pokusili nalézt. Se stále platným příměřím bych měl vyslat výpravu nerunových někam hluboko na jih pevniny podle informací jejího xarhaazského mazlíčka a nějaké gwalky? Jistě, má drahá, pošleme démonům trochu žrádla. Na to může zapomenout, stejně jako může zapomenout na to, že by mágové v dohledné době dělali další experimenty a vůbec se pohybovali bez dohledu.
    Jako by snaha o klidné soužití s pevninskými byla sama o sobě jednoduchá, teď vážně přemýšlím o internaci čtyř z nich, protože pátý byl arogantní idiot. Budu muset dobře zvážit následky, snad mi pomůže rozhovor s Worrmonem, měl by dorazit každou chvíli. Doufám, že bude mít tentokrát alespoň dvě lahve vína.

    8.9.1086
    Snad si pevninští konečně uvědomili, že démonům se lze postavit jedině spolu. Je potřeba zapomenout na veškeré rozepře z minulosti, protože pokud se nespojíme, tak démoni zničí pevninu a následně nejspíš dorazí i na Zagan-Mar. Alespoň tak mi zní zpráva od Johna s pozváním na sumit všech zainteresovaných. Lhal bych sám sobě, kdybych tvrdil, že jsem nebyl v pokušení odjet tam sám, ale je mi jasné, že pouhá má přítomnost může být pro zástupce Merhaby a Tooru provokující. Byl jsem v pokušení vyslat Worrmona, ale pro něj jsou zcela jistě nepřijatelné podmínky vstupu na pevninu, takže pojede Hammar. Přecijen, jeho vazby s pevninou jsou nejspíš nejpevnější z nás všech.
    Zajímalo by mě, co bylo tím impulzem, co stál za touto schůzkou. Vlastně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to byla ta noc, kdy nad pevninou hořelo samo nebe. S tím, jak to vypadalo z ostrova, si mohu jen představovat, jaké to bylo přímo na místě. Když i naši kněží tu noc vykládají jako zlé znamení, co teprve ti pevninští?

    11.05.2019, Ohnivá noc, Události

    15. 7. 1086
    Když noční nebe rozzářil oheň, kdekdo si vzpomněl na podobnou noc před jedenácti lety. Tehdy do Rankhelských lesů spadla hvězda, zlámala stromy, jako by to byly třísky, a v zemi zanechala hluboký kráter.
    Tuto noc ale hvězda explodovala ještě vysoko nad povrchem země, roztříštila se na miliony úlomků, a i když některé neškodně shořely vysoko na nebi v dechberoucí podívané, jiné dopadly na zem. Nocí zaznělo praskání lámaných větví, rachot bortícího se kamení, šplouchání vody a řev, skučení a sténání zasažených živých tvorů.

    Sever
    Ohnivé střely se syčením mizely ve věčném sněhu na severních pláních. Doghar, šaman carnutských Zoraiů, vyháněl spánek z očí a hleděl vzhůru k nebi. Většina carnutských byla také vzhůru a obličeje obracela k té podívané. Cromův hněv nebo zlovůle démonů? Jak vykládat toto znamení?
    Yoshar věděl, že až pomine světelné představení, bude muset tyhle otázky odpovědět. Oči upíral na nebe, ale svým vnitřním zrakem se snažil zahlédnout Cromovu vůli.
    Pak jeden z ohnivých kamenů srazil z hradeb pochodeň do střechy chlívku, ta začala hořet a všechny otázky šly stranou.

    Jih
    Min-nocké pohoří se otřásalo zvukem hromu, ale nebe bylo jasné. V údolí zůstávali hlavně staří Gwali, kteří už toho zažili hodně, ale tuto noc se všichni seběhli uprostřed údolí jako spráskaní psi. Ze svahů se valily balvany a nikdo si netroufal hledat útočiště v jeskyních. Stany byly příliš blízko skal a některé už protrhly dobře mířené odštěpky.
    "Co se děje, Ygeriene?" zvolal někdo.
    Oslovený Gwal byl stařičký, kost a kůže, ale oči měl pořád živé a tmavé jako uhlíky. Naslouchal hřmění skal a snažil se odhadnout, odkud přiletí příští kámen. To kdybych věděl, pomyslel si.

    Východ
    Mladý fareanský chlapec procházel Zvučným hvozdem, tak jako to dělal už nespočetněkrát od té doby, co se sem přistěhoval. V noci měl pocit, jako by ty oživlé stromy usínaly a naopak zvěř se probouzela. Dnes v noci ale bylo něco jinak. To ticho bylo až nepřirozené. Zvědavost ho hnala dál, hlouběji do lesa. Křik vyděšených goril ho ale zarazil uprostřed kroku, jen aby mu to zachránilo život, protože vzápětí se těsně před ním prořítila nejen tlupa goril, ale i splašeně prchající dvanácterák a jeho stádo srn.
    A potom nebe na západě začalo hořet.

    Západ
    Na ostrově už většina obyvatel dávno spala, když se nad pevninou objevila záře tak jasná, že to vypadalo jako by někdo zapálil moře, které je od ní oddělovalo. V táboře, kde se zatím usadili přistěhovalci, se rozplakalo dítě a vzbudilo celou rodinu. Trvalo dlouho, než světlo doprovodil i tlumený burácivý zvuk následovaný výbuchem. To už ale rodina neklidného potomka zdaleka nebyla jediná, kdo nespal.
    Nespala ani lordova vrchní mágyně, která spolu s ním upírala zrak na východ z balkonu pevnosti. Ústa měla otevřená překvapením a nebyla schopna zodpovědět jeho otázky, co že se to děje. A lord sám měl v hlavě další otázky, otázky na které se nahlas neptal. Nejsou náhodou ti, které nedávno přivezl, posledními z pevninských?

    Ráno se sčítaly škody.
    V Carnutu shořel chlívek. V Gheeru, Skalboru a Tooru hořící úlomky hvězdy poničily opevnění a padající kameny si vybraly svou daň mezi uprchlíky tábořícími před jejich hradbami. Ale nejen mezi nimi, po celém světě lidé nacházely mrtvoly démonů.
    Toto vše ale jako by se zázrakem vyhnulo Theroře, přestože na dohled juliánské pevnosti shořelo množství stromů. Stejně tak obyvatelé Zagan-Mar mohli nanejvýš přemýšlet o tom, co ta noční podívaná znamená a zda na pevnině je ještě někdo naživu. Jediný, kdo o tom nepřemýšlel byl lord Gerwyn, který díky komunikačnímu krystalu už měl odpovědi...

    9.05.2019, Z deníku lorda Gerwyna, Události

    29.6.1085
    Jsou to už dva týdny, co Říše přijala těch pár přistěhovalců. Když se na to dívám zpětně, mohlo to jít i mnohem hůře. Možná je to ale i tím, že většina obyvatel jim nerozumí a jediný z nich, kdo mluví naší řečí, překládá jen to, co považuje za správné překládat. Několik řemeslníků jim začalo pomáhat stavět dočasné bydlení a už teď je vidět, že i když dorazili spolu, jsou někteří vděčnější za jinou než pevninskou společnost. Budu muset brzy přijít na nějaký dobrý způsob, jak je všechny zapojit do chodu společnosti. To poslední, co chci, je několik různých komunit. Myslím, že v brzké době vyrazím na návštěvu Hammarovy rodiny, ke které se připojil i jeho tchán. Věřím, že Orias by mohl mít pár názorů na které se vyplatí brát zřetel. Přecijen tím, že se snažil spojit ty zdánlivě nespojitelné, strávil značnou část života. Možná už s nějakým nápadem přijde i Myrra, tráví teď nemálo času ve společnosti xarhaazů, pokud zrovna tedy není se svým fareanským přítelem. Říkám si, měl bych si ji někdy zavolat...

    17.7.1086
    Jako by nás svět nechtěl nechat se v klidu nadechnout. V okamžiku, kdy byla Gerra konečně ochotná se potkat s Ahmerem, se opět muselo stát něco, proč z toho sešlo. Já jí rozumím, alespoň trochu, ale i tak je až příliš pověrčivá. Jistě, i já se ptal co se děje, když se noční nebe rozzářilo ohněm těch pár nocí zpět, ale rozhodně na základě toho nebudu dělat žádná rozhodnutí! Jistě, měl jsem jisté obavy o ty na pevnině, zda jejich životy neskončily v ohnivém pekle, ale komunikace s Johnem je rozptýlila. Ať si kněží předvídají špatnou budoucnost, já v tom ohni ale neviděl plnovous zrzavého Merhabana! Jeden by řekl, že Gerra už bude rozumnější, ale ona se pořád umí chovat jako dítě zajaté v příbězích o udatných rytířích.

    6.05.2019, Z deníku lorda Gerwyna, Události

    21.5.1085
    Vlastně jsem ani nečekal, že má nabídka bude pro tolik osob lákavá. Rozeslal jsem to pozvání všem, u kterých jsem si alespoň zapamatoval jména, a upřímně mě překvapilo, že jeden z těch, u kterých jsem nečekal, že umí číst, mi dokonce odpověděl. Jeho slova byla slova idiota a písmo odpovídající čtyřletému dítěti, ale i tak mě Targ překvapil. Jistě, u některých z adresátů jsem nepochyboval, že by mou nabídku nepřijali, ale jiní jsou pro mě naprostou neznámou. Až připlují, bude se moci Říše pyšnit zástupci všech rozumných ras, vzhledem k tomu, že žádný zorai na palubě nebude. I když v případě některých o tom rozumu nejspíš začnu v budoucnu pochybovat - pevně doufám, že budu u toho, až Nexius zkusí na některé z našich lidí, aby před ním poklekli, neboť je mocný.
    U každého jednotlivce, co připluje, přemýšlím nad jeho motivací. U Nexiuse, stejně jako u Sarthana a jeho pohůnků, je to poměrně snadné - touží po moci. Už jsem o nich mluvil s Myrrou, věřím, že dohlédne na to, aby zapadli a byli užiteční. Stejně tak je to jednoduché v případě Cryddana, toho starého zběha, a jeho gwalky. Nabízím jim to, co jim pevnina nedá - bezpečí pro jejich děti. Totéž předpokládám pro tu fareanku - doufám, že se od ní dozvím, proč mi neodpověděl Fensalir. Nečekal jsem sice, že popluje, ale čekal jsem alespoň odpověď. Záhadou je mi ale ta zbylá trojice - obzvláště Kyraenne, která snad jako jediná pluje sama.

    13.6.1085
    Poslal jsem na pevninu Darra. Kromě toho, aby zajistil bezpečný odjezd všech, co odjet chtějí, má i jiné úkoly. U něj se mohu naprosto spolehnout, že je splní tak dobře, jak to bude možné. Pevně věřím, že přesvědčí Rynn k tomu, aby nechala odvézt alespoň část svých děl. Pokud naše národy mají žít bok po boku, musí si rozumět a jak lépe vylepšit porozumění než skrze umění? Stejně tak věřím, že zajistí bezpečnou cestu nejen Oriasovi a tomu mladíkovi, o kterém mi řekl John, ale i dětem. Tři děti na palubě. Je to sice ještě hodně daleko do záchrany národa, ale i toto je pokrok. Snad jako bych znovu objevoval víru a děkuji předkům i za tyhle malé pokroky.

    5.05.2019, Rok 1085 - 2. část, Události

    Se zničením doků a flotily pro cestu na Arghan opustil i vládce Arapalu jakoukoliv snahu o společný postup proti démonům. Zagan-Mar se zdál být v bezpečí a tak pár dní po útoku na doky ohlásil lord Gerwyn odchod všech svých lidí z pevniny a nabídl zbylá místa na lodích těm, kdo s ním na pevnině v minulosti jednali. Nabídky využilo překvapivé množství Xarhaazů - snad je lákala moc arapalských run, zlé jazyky však tvrdí, že prostě zbaběle utekli: Sarthan a další Xarhaazové z cechu Cerritus, Nexius z Kultu krve, bardka Renor’alure. Odjeli však i jiní: bývalý generál toorského odboje Orias, jehož dcera Vinia byla provdána za Gerwynova blízkého přítele Hammara, z Fareanů mág Frik z Gheeru, který na Zagan-Mar přežil řádění démonů, a bojovnice Fareanského spolku Nunka se synem, Gwalka Kyraenne z Min-Nocu, Cryddan a Rynn z tábora ve Skalborském úvalu, málomluvný ale zdatný řemeslník Alexandr z tábora Přízraků noci. Komunikace s ostrovem se tak opět omezila pouze na krystaly, jeden v Gheeru, druhý ve Skalboru.
    Po odplutí arapalských lodí ovládli démoni celé okolí Rozcestí. Hostinec byl opuštěn a křižovatka se stala pro běžné pocestné neprůjezdnou. Východní skalborský úval ovládali Gremoniáni a vázali na sebe síly merhabských ze Skalboru. Pevnina tak byla rozdělena na západní a východní část. Pozemní komunikace mezi oběma částmi byla téměř nemožná, spojení bylo plně závislé na magii. Na západě byla útočištěm velká města, na východě Therora, která zůstávala mimo pozornost démonů. Pevnost budovaná pod velením bývalého merhabského generála Zurise chránila její území před pozemním útokem a na život ve Foxhole a Luminoru měla invaze démonů pramalý vliv.
    Pozornost démonů se v té době obrátila směrem k táborům a menším městům. Tábory u Arianského hvozdu byly opuštěné, Min-Noc až na krystal prakticky odříznut od okolí, tábory na Durranu pod neustálým náporem. Přesto však mnozí až tvrdohlavě zůstávali a bránili své domovy před zesilujícím tlakem démonů. Ea-morda stále odolávala snahám o likvidaci a utlumený nástup jara jí hrál do karet.
    Velká města - Gheer, Skalbor a Toor - byla jediná, kde fungovalo spojení přes pevninské posly, přesto nebyla schopna najít společnou cestu, jak se s démony vypořádat, a to ani po odplutí Arapalských. Jejich snažení se tak omezovalo na zabezpečování vlastního okolí a řešení problémů spojených se zvýšeným množstvím uprchlíků.

forum dp2 ozveny dp2 obchodna vyveska
soubory ke stazeni
privesky dp2